Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSymetrická poezie
04. 11. 1999
0
0
1701
Autor
Jean
Svíčka na obloze
a podivná symetrie barev
celá ulice
ty jen bloudíš
nebo andělsky spasíš
svět
promarnili tě
je to vidět?
házejí do tvých oken zvadlé
květy
a neklamně podléhají iluzi
trocha lásky prořídne výhledem
na scenérii
návratů
Kačka měla pravdu, ten kdo se otáčí opravdu ničí to, na čem začal pracovat,
Kačko nejsi náhodou moje ségra?:))
Kačko nejsi náhodou moje ségra?:))
nerozumím tomu, asi, nevím, domalovávám si to svojema obyčejnýma temperkama, ale nemění to nic na tom, že se mi to LÍBÍ !
Spasil ho už jiný. Stojíme o to vidět to hořící světlo, návrat není v ohledech možný, kdo se chytil pluhu a ohlíží se, klikatí brázdu. Proč jsou pole potom rovná ? Báseň oslovující, tvoje tvorba provokuje k zamyšlení, alespoň mne, trochu se ohlížím a bilancuji, ale v účetnictví se moc nevyznám, hra čísel je pro mě příliš strohá a stejně se vždycky najde někdo kdo to za mě uceleně sečte a předhodí a platit stejně musím sama odpuštěním jiným, když mi bylo, nelze nejinak.../mé hledisko prořídlé mořem názorů..