Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUmíráš (už zas)
04. 11. 1999
1
0
2181
Autor
AHED
Máš zlomená křídla a tvé ruce zbrocené
Jsou cizí krví nachovou
Oči tak plamenné zvolna pohasnou
Tvé slzy zkanou do posledního strniště tvé tváře
Když dotknu se Neuhýbej!
Chtěl bych ti pomoct vstát
A dýchat
A mluvit
A žít
A líbat
A mluvit
A snít
Máš zlomená křídla a tělo odsouzené k zetlení
Je pošpiněné hlínou rozmoklou
Svou tváří srážím k zemi kapky deště
Aby tě omyly
Když dotknu se Neuhýbáš
Chtěl bych se tomu smát
Neuhýbáš
Usínáš
Usycháš
Umíráš (už zase)
Už zas mohu dýchat, mluvit, žít, líbat, snít, připomněl jsi mi tu cenu umrtvení sebe...ožívám dýchajíc něhu, promlouvám radost, žiji potěšení, líbám hádej a sním o kráse spojení s (?)..děkuji ti..
je to dost dobře napsaný,
i mi máme zlomená křídla a naše tělo je odsouzené k zetlení
ale souhlasím i s tím, že potřebuješ něhu, dotek...
i mi máme zlomená křídla a naše tělo je odsouzené k zetlení
ale souhlasím i s tím, že potřebuješ něhu, dotek...
Ach anděl střelený, již mírně zetlený...
ale tohle neni sranda, protože tenhle kousek je náhodou moc pěknej.
ale tohle neni sranda, protože tenhle kousek je náhodou moc pěknej.