Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Umíráš (už zas)

04. 11. 1999
1
0
2181
Autor
AHED

Andělům...

Máš zlomená křídla a tvé ruce zbrocené Jsou cizí krví nachovou Oči tak plamenné zvolna pohasnou Tvé slzy zkanou do posledního strniště tvé tváře Když dotknu se Neuhýbej! Chtěl bych ti pomoct vstát A dýchat A mluvit A žít A líbat A mluvit A snít Máš zlomená křídla a tělo odsouzené k zetlení Je pošpiněné hlínou rozmoklou Svou tváří srážím k zemi kapky deště Aby tě omyly Když dotknu se Neuhýbáš Chtěl bych se tomu smát Neuhýbáš Usínáš Usycháš Umíráš (už zase)
kačka
11. 11. 1999
Dát tip
Už zas mohu dýchat, mluvit, žít, líbat, snít, připomněl jsi mi tu cenu umrtvení sebe...ožívám dýchajíc něhu, promlouvám radost, žiji potěšení, líbám hádej a sním o kráse spojení s (?)..děkuji ti..

Kate
10. 11. 1999
Dát tip
je to dost dobře napsaný,
i mi máme zlomená křídla a naše tělo je odsouzené k zetlení
ale souhlasím i s tím, že potřebuješ něhu, dotek...

Anonym
08. 11. 1999
Dát tip
Umíráš-nezemřeš-nepohřbíš-PROSÍM!!!

Bibša
05. 11. 1999
Dát tip
Když dotkneš se ho,
nebude uhýbat
potřebuje něhu
a dotek jako ty ...

slavek
04. 11. 1999
Dát tip
i umírat je příjemnější někomu v náruči

Krytyk
04. 11. 1999
Dát tip
Svou tváří srážím k zemi kapky deště
// moc pěkné...

Print
04. 11. 1999
Dát tip
Snad ještě ne...

AHED
04. 11. 1999
Dát tip
Nikdy neni pozde...

Jean
04. 11. 1999
Dát tip
Ach anděl střelený, již mírně zetlený...
ale tohle neni sranda, protože tenhle kousek je náhodou moc pěknej.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru