Masturbacionista

Chcete mě zabít? zařval X.

"Masturbacionismus: obludný politicko-filosofický směr, který předpokládá řešení veškerých otázek jedince i společnosti v obsesivní masturbaci různými předměty, např. ..."

X. si promnul ospalé oči. Fakticky pech, že se toto stane zrovna v jeho sektoru. Přísně tajná bezpečnostní zpráva mu ležela na stole. František Koloděj, jeden z jeho zaměstnanců, byl vyhodnocen "Bohem" jako ortodoxní masturbacionista. X. nikdy o ničem takovém neslyšel, musel si najít na internetu co to vůbec znamená.

Stejně i teď tomu hovno rozuměl. Zpráva však zněla dostatečně výhružně a jediné dobré na ní bylo, že ležela právě na jeho stole. Extrémní případy infiltrace zhoubnými idejemi posílají rovnou likvidační četě - zaměstnanci včetně šéfa oddělení jsou pak povoláni na fiktivní "poradu" a rovnou postříleni.

X na sobě cítil tíhu celého světa. Venku toho rána sněžilo a administrativní komplex budov vypadal jako nějaká přízračná fantazijní pevnost... "Kurva co s tím," pomyslel si. Mohl se snad "Bůh" mýlit? Stává se to - prý. "Proč tu zprávu posílají mě? Proč toho Frantu rovnou neseberou?" uvažoval X. propadaje se stále více do fatální bezradnosti.

Nakonec se oblékl a zavolal řidiče. Za pár chvil - šedivé cákance na skle - rozpitá světla - stál před palácem "Boha". Budova uprostřed rozpadajícího se sídliště měla krytí jako bezbariérový dům. Celkem deset pater, v každém pět bytů obývaných speciálně upravenými vozíčkáři. Sem proudí veškerá data shromážděná o obyvatelích města... invalidé neustále sedící u supervýkonných počítačů sledují každý pohyb... pozorují, zaznamenávají, hodnotí... zvýší vám plat nebo vás vyrazí z práce? Dostanete se na nástěnku Pracovníka Roku nebo zmizíte beze stopy ve sběrném táboře? O tom se rozhoduje tady.

Uvnitř páchla desinfekce a biologický rozklad. X. cítil chladné pohledy kamer za zády. Položil kartu na detektor... dveře se otevřely. Ozbrojenec na pancéřovaném električáku ho doprovodil do kanceláře.

Dobrovolnice z charity odložila na stůl jakési papíry a pohlédla tázavě na X.
"Ehm, víte, je to ... přísně tajné ... chápete ..." - hlas se mu zlomil - "masturbacionista?!!!" zachraptěl zoufale.

Dobrovolnice na něj opovržlivě hleděla. Telefon začal zvonit. X. propadl panice a kdyby mu cestu neblokoval invatank, nejspíš by utekl. "...jsou na cestě..." zaslechl z telefonu, ale nedokázal se přimět k pohybu. Netrvalo to ani minutu.

Okno se roztříštilo a do místnosti vtrhl ledový vichr a příslušníci speciální jednotky. "Tak vy nám tvrdíte," poznamenala ledabyle dobrovolnice, mířící X.ovi do obličeje revolverem, "že v roce 1914 byly evropské národy po zuby ozbrojené, větší konflikt však nepřipadal v úvahu, protože ekonomika těchto zemí by nedokázala udržet válečnou mašinérii v chodu. Ti, kteří posktyli peníze na smrtonosné běsnění světové války, byli byli byli byli byli byli..."

Realita se zasekla. Supercenzurní systém implikovaný skrze manipulace časoprostorem do podstaty reality samé, a reagující na několik klíčových slov, uvrhl svět v bezprostředním okolí X.e, který bezděky dokončil větu dobrovolnice NESLOVEM, do časové smyčky. Zvláště bizarně vypadal jeden těžkooděnec visící v prázdném čtverci rozbitého okna. X. na nic nečekal, přelezl zaseklého vozíčkáře ve dveřích, sebral mu samopal, a seběhl ze schodů. Ještě 50 metrů okolo bezbariérového domu se vločky pohybovaly tam a zpátky po asi půlcentimetrových drahách.

Kupodivu mohl jasně uvažovat, zmizela ranní ospalost i deprese z bezvýchodna kterou zakoušel cestou. Šlo pravděpodobně o spiknutí podřízených, kteří se chtějí dostat na jeho místo... fingovaný článek na Zvědavci na archivnetu s jeho podpisem... naštěstí, asi protože byl vysoce hodnoceným pracovníkem, systém si nemohl dovolit zatčení na pracovišti ani v místě bydliště... dokonce ani nepoužili fintu s přímým odvoláním... mohlo by to poskytnout stopy... prostě vyvolali psychologickou situaci, která jej přinutila reagovat daným způsobem a vydat se přímo do jámy lvové.

X. věděl, že jeho šance jsou nulové, nicméně příval euforie z toho že se konečně v jeho životě něco děje působil přímo opojně. Pochopil že život jej vyvolil k hraní oné skvostné hry "na náhodu". Musí sledovat indicie, kontaktovat hnutí odporu a zapojit se do masivního kontrakulturnímu hnutí směřujícího k osvobození lidstva ze jha krtkokracie. O zábradlí stálo opřené kolo, X. na něj sedl a vyřítil se po zledovatělém chodníku do centra. V zakázaném perimetru kolem města právě pojížděly po maskovaných kolejničkách atrapy rekreačních chat a k vrtulníkům, ukrytým v silech pod nimi, dobíhali piloti.

Vchod do místní Centrály Krtkokratů je maskovaný v nenápadné sklepní galerii v historickém centru. Vnímavé lidi by ten závan zla porazil na sto metrů, bohužel však byli všichni již odsunuti do příslušních "institucí". X. se dovnitř vřítil jako blázen - vodítkem mu byl židovsky znějící název obchodu ve dvoře domu... Shodou náhod byl vchod do centrály otevřený. U mikrofonu stál přední SF expert nezvratně ustrnulý v mašínovském komplexu (možná způsobeno uměle, elektrošoky, mučení ve vojenských laboratořích???) a kázal národu do mikrofonu: ...je to individualismus, s ním související bezohlednost a přeceňování vlastních sil. Dohled a represe jsou samozřejmě nutné a aplikují se všude, v mnohých zemí i podstatně přísněji než u nás. K trvalé změně k lepšímu však dojde až po změně myšlení. Vždyť smrt přichází tam, kde selhal rozum, nikoli jen oči a ruce.

Mezitím se formace bitevních vrtulníků vznesly do vzduchu a zamířily k městu.

Chcete mě zabít? zařval X.

Manipulátoři vzhlédli nechápavě od svých obrazovek, načež místnost pokropila dávka ze samopalu. Všichni šli k zemi.

Kurva copak se dá v tomhle žít? dokončil svůj nástup X. načež zjistil že naprosto neví, co dělat.

A tak tam prostě stál. Pak uslyšel hukot rotorů, vrznutí dveří a úplně nakonec boty příslušníků parakomanda na kamenných schodech...

Chyba v systému byla odstraněna, tak jako vždy. Pokud by snad X. měl nějaký plán, který by mohl představovat reálnou hrozbu Novému Krtkovému Řádu, kdesi v poušti středního východu již byla přichystaná k odpalu nukleární hlavice...

Jaké z toho plyne poučení? Revolta pro nic za nic nemá smysl. Je to bezcenná masturbace. Člověk se možná cítí líp, a v přiměřené míře to patří k životu, ale plnohodnotnému vztahu se to nevyrovná. "Vidím to jako tragédii. Lituju ho." komentoval X.ovu smutnou exhibici SF expert. Nezbývá než dodat doporučení všem pseudorebelům (kteří ohýbají záda celý život dokud i je systém, který pomáhali establishovat, nepřitlačí ke zdi): vyserte se na to.

---