Co je to OSUD? Minulost, přítomnost, budoucnost ...

1.

„Abych se představila, jmenuji se Uzumaki Nano .............................“

Teď už nejen, že Kakashi vyvalý oči, ale i sama Hokage má výraz velice velkého překvapení. Dlouhou dobu je ticho a nikdo se skoro ani nehne.
„Ehm, Ehm …“ odkašle si Jiraiya, aby přerušil tuto dlouhou chvíli. Tsunade jen dosedne zpět na svou židli a stále je beze slov z té novinky. Ozve se Kakashio mumlání :
„Myslel jsem, že Naruto je poslední ze svého klanu ….“
/To si asi nebyl jediný … / pomyslí si Tsunade.
/Tak dobrý.Nechala jsem je rozdýchat a teď už k věci/ honí se v hlavě Nano. Chystá se, že začne mluvit, ale předežene jí 5.Hokage.
„Také jsem nevěděla, že má Naruto…sestru… jak je to možné ?“
„Věděl jsem o tom jen já po smrti klanu Uzumaki. Čtvrtý Hokage mi jí svěřil, když se ozval poplach díky Kyuubimu. Naruto o Nano neví. I kdyby tápal ve vzpomínkách, nevzpomene si. Skoro se nevídali. Spíše vůbec. Nevím však proč. Vyrůstala u mého dávného přítele Zanakino-san v Zemi Blesku (Kaminari no Kuni),“ vmísil se do rozhovoru Jiraiya.
„Ano. Zanakio-kun před 3 roky zemřel.Od té doby jsem žila v jeho domě sama a občas jsem vídala Jiraiya-sama, který mě trénoval. Pověděl mi vše o mé rodině i rodné vesnici. Tak jsem se vydala na cestu. V Zemi Blesku mě stejně nic nečekalo, neměla jsem co ztratit.Tady mám alespoň někoho z …“ srdce se jí mírně rozbušilo a ztěžklo „ … rodiny.“ V jejích očích zajiskřilo slabé světélko zvědavosti, smutku a něčeho, co nešlo rozpoznat.
„Proto jsem šla rovnou za vámi.Chci vás požádat, zda bych tu nemohla zůstat a dál pokračovat ve svém tréninku,“ s těmito slovy se prosebně podívala na Tsunade.
/Nikam nemůžu jít, chci někam patřit … a hlavně chci poznat svého bratra!/
Ta se zapřemýšlela, koukla se na ostatní , /evidentně proti tomu nic nemají a jestli jí Jiraiya zná …/ a řekla :
„Nuže dobře,“ pousmála se.
„Mám ještě jednu malou prosbu. Nechci, aby Naruto věděl, že jsem jeho sestra nebo, že nějakou vůbec má. Prozatím to tak asi bude nejlepší. Až bude ten pravý čas, tak se to dozví. Proto prosím, aby toto tajemství zůstalo jen mezi námi, co tu jsou,“ odpověděla Nano.
„Jak si přeješ. Teďka musíme vymyslet jméno a něco o tom, odkud si se vzala. (Falešnou identitu , byl bylo asi kratší xD)“ takto se ještě chvíli domlouvali. Poté šla Nano k Ichiraku ramen, kde se má sejít později s Kakashim, aby jí ukázal, kde bude od teďka bydlet.
On si ještě musel vyřídit věci ohledně mise.
„ Po Akatsuki je jen málo zmínek, které jsem sepsal do těchto dokumentů-“ podává jí papíry „-,ale po Orochimarovi nikde ani stopa. Kdyby byl sebemenší náznak, tak se toho okamžitě chytnu, ale nikde nic,“ zklamaně si Kakashi povzdechne.
„Nu, co se dá dělat. Alespoň něco. Tvým novým úkolem bude : Proklepnout si Nano a její dovednosti, představit jí týmu 7,“ s těmito slovy ho pustila. Když otevíral dveře, ještě se za ním ozval Jiraiya:
„Dávej na ní pozor, prosím.“
„Neboj“ usmál se Kakashi a vyrazil k obchodu.
„Tak jsem tu omlouvám se, že to tak trvalo. Můžeme vyrazit? Je to kousek,“ optal se Nano.
„ Jasně, že jo,“ usmála se. Po cestě jí vyprávěl o Kakashio Týmu. Když dorazili před budovu, dal jí klíč a popřál dobrou noc.
„ Zítra ráno kolem 10 hodiny tě budu čekat před hlavní bránou do vesnice. Pořádně se vyspi, zítra bude náročný den. Nano kývla, také popřála dobrou noc a vydala se do svého nového bytu. Osprchovala se a lehla si do nové postele. /Tak jsem tady. Těšila jsem se tak dlouho a teď jsem tu, ale mám trochu obavy./ Pomalu se jí klíží oči spánkem až nakonec usne.

(Psáno z Naninýho pohledu...)
Probouzím se a koukám na budík. Cože ? To jsou teprve 4 hodiny ráno ??? Zvláštní, ani se mi už nechce spát. Pokouším se usnout dalších půl hodinky, ale nějak to stále nejde. Takže vstanu, ustelu postel, udělám ranní hygienu a obléknu se. (Nebo spíš opačně ? xD)
„Krchkrchh…“ zakručí mi v žaludku. A jeje. No tak si asi vyrazím do Ichiraku ramen. Počkat... ale jsou teprve 4 hodiny. Budu si muset ještě chvilku počkat. Zatím se porozhlédnu po Konoze. Zamknu za sebou a vydávám se na cestu. Procházím ulicemi až dojdu na vrcholek skály, kde se tyčí vytesané hlavy Hokagů.
„Tyyy jo ! To je krásný pohled !!!“ Pomalu vychází slunce a ozařuje celou Konohu. Lidé se probouzí a otevírají některé obchody. Už by mohli mít otevřeno … .
Vida měla jsem pravdu. Ichiraku ramen je otevřen.
„Bré jitro přeji.“
„Taky taky,“ Odpoví milý chlapík u obsluhy. Usadím se a objednám si extra ramen.
„Hm to je vynikající.“
„Jsem ráda že vám to chutná,“ usměje se na mne mladá dívka jménem Ayame jak už jsem zjistila. Milí lidé.
„Vy nejste zdejší že ?“ zeptá se mne Ayame.
„Ne nejsem. Jaká je Konoha?“ optám se jí. Začneme si povídat jaké to tu je, jací jsou lidi a pomaloučku mi připadá, že by to tu mohlo být úžasné. Kouknu na hodiny a je 9.
„Jeje to se nám to ale protáhlo. Děkuji za vynikající ramen a informace, ale budu muset vyrazit,“ mile se usměju.
„Není vůbec zač. Přejeme krásný den a ještě něco ! Tady máte slevu za to jak jste milá,“ podá mi papírek a oba se na mě usmějí.
„Díky, zase naschle !“ přehodím si přes sebe kapuci a vyrážím směr hlavní brána. Neuškodí, když tam budu dříve. Stejně nemám co dělat. Dneska je opravdu krásně. Podívám se směrem k zářícímu slunci, když v tom do mě někdo vrazí .
„Au !!!“ zakvílím bolestí a mnu si rameno.
„Auvajs sakra … Akamaru kde si ??? Jo tady.“
Podívám se na toho dotyčného co do mě narazil. Podařilo se mu natrhnout mi kousek kapuci při němž mi jí sundal z hlavy.
„Jsi v pohodě? Omlouvám se my jsme měli zrovna naspě-“ nedořekne ten hnědovlasý kluk s kočičíma očima a dívá se na mě překvapeným výrazem.
/ Té holce může být 15 sotva 16 . Ty oči … připadá mi nějaká povědomá.../ pomyslí si Kiba a Akamaru zaštěkne.
„Jo jsem. Taky jsem nedávala pozor na cestu. Jé ty si ale roztomilý pes,“ sehnu se k bílému chlupatému psovi a pohladím ho. Akamaru zaštěkne. Soudím, že se tak jmenuje podle toho, jak říkal ten chlapec. Vypadá v poho.
Nakonec se konečně zase chopí slova hnědovlasý kluk.
„Omlouvám se za ten plášť, opravdu sem nechtěl. Spravím ti to jestli chceš. To bude maličkost.“
„Ne to je v pohodě, vážně se nic nestalo,“ je milí, usměji se na něj.
„Mimochodem jsem Kiba Inuzuka...“ Podá mi ruku. Stisknu jí ,
„Nano Byemkoa.“
„Ty nejsi odtud. Všiml bych si toho.“
/Stejně mi ale někoho připomíná a já na to přijdu , co je to vůbec za klan ?/
„ Máš pravdu, přišla jsem ze Země Blesku,“ kouknu se na hodiny a je za 9:50. Sakra musím letět,
„ Omlouvám se, ale už musím běžet mám skluz. Ty si taky pospíchal ne? Tak zatím ahoj Kibo!“ Rozloučím se ani nestihne mrknout a ženu se k bráně jako pomatená .
„Tak to bylo rychlý Akamaru.A jeje Kurenai-sensei nás zabije!“ rozkřikne se a s kňučením Akamara vystřelí jako šípy.
Tak jsem tu. Akorát přesně. Kakashi taky akorát dorazil.
„Můžeme jít ?“ optá se.
„Jasně. Mám vám teď říkat Kakashi-sensei ?“ radši se zeptám, člověk nikdy neví.
„Ano odteďka jsem tvůj sensei a budeš patřit do týmu 7.“
Jsem nějak nervózní.
„Nejdříve si tě musím prověřit,“ zastavíme se na nějaké mýtině a on se ke mně otočí.
Co tím myslel to s ním jako mám bojovat ? Postaví se do bojové pozice. Tak fajn. To bude zábava.
„Mám vás šetřit?“ culim se na něj.
„Nemusíš jen se pořádně snaž!“
„Dobrá!“
Kakashi-sensei si odkryje levé oko. Vida Sharingan. To by mohla být ještě zábava. Ušklíbnu se, odhodím plášť a vytáhnu kunai.
„ Jdeme na to !!!

Vykřiknu a řítím se na něj ………………………………….. !!!