Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

4EVER

29. 08. 2008
0
0
507
Autor
ÁJINKA

Opravdu jen tak pro radost človíčka, který pro mě a můj život znamená strašně moc !

Když jsem plakala, přišla jsi, usmála ses

a utřela mi slzy.

Když jsem palakala, byla jsi semnou

- mlčelas.

Když jsi palakala ty, měla jsem slzy v očích

a nevěděla, co říct.

Když jsi palakala ty, chytla jsem tě pevně za ruku

a tiše říkala

-jsem s tebou.

Nikdy bych ji nepustila, tu ruku plnou bezmoci

Nikdy bych nepustila, to srdce plné nadějí.

Nikdy bych nepustila dolů

- Tebe !

Když se směješ, tak já vím ...

Usmíváš se, ale já tě znám.

Usmíváš se, ale oči nelžou.

Díváš se na mě a já v nich čtu.

Ony nezkryjou ten stesk, nezkryjou ani lásu.

Je v nich tvé srdce,

je v nich upřímnost.

Když se směju já, směješ se semnou,

ale dobře víš ...

Smějeme se  i přes slzy v naších očích.

Smějeme se a doufáme dál.

 

Jsi pravý přítel, který podrží.

Jsi pravý přítel, který i když mlčím, všechno ví.

Čte z očí a dobře mě zná.

Ten přítel, který se k tobě nikdy neotočí zády.

Ten přítel, kterému můžu říct

- navždy!

Já vím ...

 

A já jsem zase tvůj.

Ten přítel, který ti utře slzu z tváře,

i když pláče s tebou.

Ten přítel, který bude při tobě vždy stát.

Ten přítel, který se k tobě nikdy neotočí zády.

Ten přítel, o kterém můžeš říct

- nevždy!

Ty víš ...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru