Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se4EVER
Autor
ÁJINKA
Když jsem plakala, přišla jsi, usmála ses
a utřela mi slzy.
Když jsem palakala, byla jsi semnou
- mlčelas.
Když jsi palakala ty, měla jsem slzy v očích
a nevěděla, co říct.
Když jsi palakala ty, chytla jsem tě pevně za ruku
a tiše říkala
-jsem s tebou.
Nikdy bych ji nepustila, tu ruku plnou bezmoci
Nikdy bych nepustila, to srdce plné nadějí.
Nikdy bych nepustila dolů
- Tebe !
Když se směješ, tak já vím ...
Usmíváš se, ale já tě znám.
Usmíváš se, ale oči nelžou.
Díváš se na mě a já v nich čtu.
Ony nezkryjou ten stesk, nezkryjou ani lásu.
Je v nich tvé srdce,
je v nich upřímnost.
Když se směju já, směješ se semnou,
ale dobře víš ...
Smějeme se i přes slzy v naších očích.
Smějeme se a doufáme dál.
Jsi pravý přítel, který podrží.
Jsi pravý přítel, který i když mlčím, všechno ví.
Čte z očí a dobře mě zná.
Ten přítel, který se k tobě nikdy neotočí zády.
Ten přítel, kterému můžu říct
- navždy!
Já vím ...
A já jsem zase tvůj.
Ten přítel, který ti utře slzu z tváře,
i když pláče s tebou.
Ten přítel, který bude při tobě vždy stát.
Ten přítel, který se k tobě nikdy neotočí zády.
Ten přítel, o kterém můžeš říct
- nevždy!
Ty víš ...