Kašli na to!

Myslím, že to bylo ve středu. Zrovna jsem na cestě domů přemítal, co jsem to měl za úkol do té jazykovky, kterou každou středu v podvečer navštěvuji. ,,K čertu, co s tím křápem zase je?!?“, zaklel jsem si tiše pro sebe, při marném pokusu resuscitovat moji nedávno reklamovanou mp3ku. A když nemám v trolejbusu co na práci, tak přemýšlím o pitomostech, nebo poslouchám cizí rozhovory. Každý dělá, že to nedělá, ale dělají to všichni, tak se netvařte tak pohoršeně. No a v tom trolejbusu vedli zrovna debatu dva hoši, odhadoval jsem je oba tak na 13. Nejspíš jeli taky ze školy.

,,Kámo, ty vole, mě vychází asi dvě čtvery!“

,,Na to se vykašli.“

,,To víš, že na to kašlu, ale jestli se mamka dozví o tý důtce, tak jsem v rejži.“

,,Kašli na to.“

,,Jasan, že na to házím bobáš, mě je to úplně šumák, ale stejně...“

,,Kašli na to. Já propadám ze tří předmětů.“

,,Ty vole, co budeš dělat?“

Můžete hádat, co na to, ten kluk odpověděl. Nicméně mě tenhle rozhovor přenesl zpátky do mého dětství. V jejich věku jsem ještě tahal kačera po zahradě. ,,To jsem vážně takovej slušňák?“, napadlo mě. Snažil jsem si představit rozhovor mě – otce s mými dětmi. ,,A jednou, děti, jsem vylezl až na vrchol kašny Parnas na zelňáku a vysvlékl jsem se do půlky těla a pak jsme ji, ještě s vaším strýcem, posprejovali. Samozřejmě přijeli benga, ale naštěstí jsme zdrhli. Ale neříkejte to mamince.“ Děti mě probodnou pro otce dost bolestivým pohrdavým pohledem. ,,No a co?“ ,,Nic, děti, běžte si zas hrát.“,,A nezapomeň si dneska zalít konopí v pokoji. Pamatuješ, jak ti to minule chcíplo a měl jsi absťák.“ Tipl jsem bublinu mé zvrácené představivosti a už po několikáté jsem si zapřisáhl, že nikdy nebudu učitel a mé děti projdou přísnou výchovou.

Při pohledu na ty vejlupky jsem si ihned udělal hrubou představu, jak u nich doma asi vypadá systém trestů za špatné známky.

,,Tys nám tu češtinu pěkně vytáh na trojku, tady máš pár stovek, kup si nějaký značkový tričko.“

,,Z matiky, ti dala učitelka čtyřku, ale neboj, koupili jsme ti nový skejťácký boty, abys na to nemyslel.“

Jako dítě jsem měl silné podezření, že nás táta trestá, i když jsme nic neprovedli. Třeba jednou na Vánoce, a to jsme byli vážně hodný, jsme dostali fungl nový růžový kšandy s černejma puntíkama! Tenkrát mezi borcama letěli kostičky! Ještě jsme museli poděkovat jako v Pelíškách: ,,Díky, táto.“

Náš milovaný otec sice pořád vykládal, že jsme zralí na kriminál a že on si to, co provádíme nikdy v našem věku nemohl ani dovolit, ale já vím, že to říkal jen tak aby nás držel na uzdě. Na rozdíl od toho, dnes jsou děti opravdu nevychovaný.

Povzdechl jsem si nad úrovní dnešní mládeže. Vystoupil jsem u domu a koukl na hodinky. ,, Sakra, za hodinu mi začíná jazykovka.“ Po opravdu malé chvíli přemýšlení jsem vytočil kamarádovo číslo. ,,Zdarec Honzo, říkal jsi, že dneska jdete do flédy na Autopilote?“ ,,Jo jdeme, ale neříkal jsi, že musíš dneska do jazykovky?“ ,,Kašlu na ni, kdy a kde je sraz?“