Balada o zradě

 *Balada o Zradě*
    ----------------
     2006
/psáno ve škole pod lavicí na koleni/

Přichází,ale kdo to je
třese se, jeho duše je bez pokoje
jakoby se vzdával bez boje
strach v něm právě panuje

Ten člověk teď před dveřmi stojí
vzít za kliku smrtelně se bojí
toho chlapíka strach v krku škrtí
je to tu hodně cítit smrtí

neví co je za těmi dveřmi
bortí se strachy vědomí
nemá už žádnou naději
Je to strašný pocit věřte mi.

A co když ne, jen náhodou
byli jsme přece silnou družinou
mám stále neději mlhavou
že snad ještě ze lsti uniknou

Náhle dveře otevřel
hrůzný obraz uviděl
smrt nejbližších na očích měl
na svůj život zanevřel

...

" Omlouvám se kamarádi
za čin velké, velké zrady
jež jsem spáchal vám za zády
jen z mé velké hlouposti

Jak říká přísloví moudrým
co nechceš sobě, nečiň druhým
Já ale stále hloupým
vždy všechno pokazím

Je mi z toho do pláče
bez práce nejsou koláče
můj rozum jak naháč bez pláště
bez přemýšlení jak houby bez deště

Já zradil, mě je to líto
jako bych nezaplatil mýto
teď v srdci velmi bolí mě to
na kolenou prosím: odpusťte mi to

        zvlykání,pláč mu pokračovat pomáhá...
i to mě ta díka bodla
duše teď letí kam by chtěla
a já tu objímám vaše mrtvá těla

vždyť to já vás vlastně zabil
mojí příčinou...(větu nedokončil)
co dobrého ve vás osud zasadil
mojí rukou sám jsem zmařil

(pak ho opustil i pláč)

nenávidím sám sebe
že zradil jsem družino tebe
prodal tě za zlaté tele
uzavřelo se mi nebe

Mou vinou jste mi odešly
samotného jste mě tu nechali
zdrtily mě vaše mrtvé pohledy
skončím to smrtí pro slabohy..."

...

potom díku uchopil
hořkých slz naposledy opojil
tlukot srdce náhle zastavil
tak jak sám svůj život žil

Tak vidíš sám jak zrada všechno kazí
Jak přátelství i nepřátelství marní
A proto přichází básník a prosí
nenech vejít Zradu ve své dění