Špičky

Nazula si baletní špičky a teď jimi zlehka ohmatává podlahu. Postaví se a odsune stoličku, pomalu dojde k tyči. Zaujme postoj v první pozici pak svižným batmán tándí přesune nohu do pozice páté a s mírným zavrtěním upraví svůj postoj: hlava, ramena stáhnout dozadu, břicho dovnitř, prsa ven – tak to slýchala snad milionkrát. Nádech – alonžé. Vyzkouší pozice rukou. Tak to je v pořádku, to je stejné jako bez špiček. Vyzkouší další pohyby, nohy přece na tanci nejsou to nejdůležitější. Najde zálibu ne střídání rychlého a pomalého pohybu rukou. Pravá plynule od těla a levá prudce za ní a pomalu obě stáhne zpět a svěsí k tělu. A ještě jednou totéž, ale doprovázeno hrudní vlnou. Zkusí to ještě párkrát jen tak z rozmaru. Pak vykreslí do vzduchu prapodivné obrazce. Napětí a uvolnění, jak často se to dá střídat. Napětí a uvolnění, napětí a uvolnění, napětí a uvolnění. Ne, tak rychle ne, uvolnění potřebuje delší čas. Náhle pohled dolů ji upamatuje na šičky. Opět se srovná: hlava, ramena, hrudník, břicho. Trochu rozpačitě zahýbá chodidly. Moc to nejde, špičky je drží pevně propnutá. Vysune jednu nohu a přenese váhu na šičku: " Hmm, to by šlo." Vrátí nohu zpátky a totéž učiní druhou, jen váhu přenese o trochu víc. Palec zatím neprotestuje. Tak to zkusíme - první špička, druhá špička - stojí! - a dolů. Jedna špička, druhá špička, výdrž a dolů. Jedna špička druhá - výdrž, výdrž - vydrž! - Vždyť to jde! Stojí na špičkách, trochu se zavrtí - to by se to točilo a to se točit bude.

---
Za pár týdnů čí měsíců či roků
--- Ti-ti-ti-ti-ti-ti-tí Áááá-a. Tak to byl nástup. Nohy kmitají a tělo se nehne. Jako pírko pluje prostorem. Áaaa-a, zaujme pozici. Srovná tělo a výrazným pohybem zvedne hlavu: vidíte kdo je tady primabalerína. Můžeme začít Ti-ti-ti-ti-tááá, nohy kmitají, tělo se nese, ruce hladí něžně vzduch, držení hlavy dodá vznešenost. Zvládla to. A předvádí to v piruetách a krokových variacích. Zvládla to. Je si jistá i v arabesce - výdrž může protáhnout jak ona uzná za vhodné, nikoli gravitace. Ovládla tanec na špičkách. A teď může tanec ovládnou ji. Že ještě ne? Ještě něco překáží? Vynaložila tolik úsilí, toto je přece dokonalé. Vložila do tohoto tance veškerou energii, soustředění i naději. Příprava ji stála mnoho času, bolesti, přemáhání únavy. Vyslechla si spoustu rad. To vše měla dnes zúročit ve svém životním tanci. Tak co ještě schází? Nic. Ne opravdu nic neschází. Jen… A tu to pochopila. Sklonila se a uvolnila tkalouny. Dva krůčky stranou a špičky jí sklouzly z nohou. Zase cítí podlahu. Tja-tata-ta. Bosá chodila se rozběhla sálem a … ….tanec ji ovládnul.

---