Táta

Byla tak krásná, když plakala 
Já stíhal jsem se na ni smát
Ale slzy jsem jí nikdy neutíra
Snad mi odpustila
Bylo to kvůli mě?

Viděl jsem její oči, když prosila
Abych jí měl trochu rád
Já stíhal jsem se na ni smát
Ale milovat jako dceru nedokázal
Pak mě opustila, holčička
A když mluvila nikdy ne o úsměvech
Co jsem jí dával
Neměl jsem co říct, tak jsem jen
Mával 

Pamatuje ještě jak jsem jí stíral písku smítka
Z baculatých tváří dítka
Stíhal jsem se na ni usmívat
Věř mi

Ale teď tu stojím sám
A myslel jsem, že mi odpustí, když jsem se na ni smál
Oči plné pláče
Má drahá vnučka, když směje se
V očích plamínky jako její matka
A kolena sedřená od škváry
Nevím, co říct

Měla slovo poslední
Než sešla mi z očí
Má dcera milovaná
A já přál si
Abych jí to mohl říct