Já a kometa

Mé verše jsou vždycky volné - všem!!! A deme do ARÉNY, už jsem tam nebyla ani nebliju!

Vidím se jak vyhaslou kometu
co všechnu energii svou dala do letu
do letu který skončil pádem
ještě když letěl
aniž to věděl
a umřel obrovským hladem.

Nebyl to jen tak lecjaký hlad
spíše to byla touha
která nebyla vyslyšena
a hlavně byla taaaaaaaaaak dlouhá
tak dlouhá, že za ní vlekl se ocas
jako za tou mou kometou
kdy už v zapomnění slzy a hloupej čas
za ní ten hvězdnej prach zametou?!?

Kometa vidí mě velice podobně
a už se ani moc nezlobí
že jsem ji nechala umřít tak potupně
a že mě její smrt zdobí
A tak se smířím s tím, že jsem ta kometa
a príjmu konečně osud
který mě protáh´ svým způsobem života
a nechal žít odsud posud.

---