Z deníku Holčičky

"Honza odešel, hrůůůza! Ve třídě máme nový holky, drůbež! Nový kluci, pohoda. Já vlastně ani nevím, co mám psát, já teď vlastně vůbec nežiju, nemám názor, nevnímám, nedokážu prožívat, nemám co psát, můj život prostě plyne a ... a nic. prostě nic. co se to se mnou děje? kdo ví? kdo ví, je mi fuk, chci to já vědět, a vlastně jen já to mohu vědět. nevím kde je nahoře, nevím, kde je dole, vážím si svých hodnot, ale jsem na ně sama, až moc sama, v ničem si nejsem jistá, to bude ten adolescentní věk, říkám si, nebud krupan a važ si slova! přemýšlím a vážím si slova a a zas nic, kdo jiný si váží slova??? nikdo, to je ta odpoveď a co z toho vyvozuji? nic, lidi jsou blbci, já jsem blbec, všichni jsou blbci, já jsem si jistá názorem, vím že je správný, ale ALE ale co? je správný a co? ničemu to nepomůže, každýmu je to u zadku!

nesnáším svojí rodinu, nesnáším matku, nesnáším otce, nesnáším bratra i sestru nesnáším je všechny! a A? hádej, no nic, co s tím nadělám, prostě žiju nežiju

otec říká, že jsem se neměla narodit do téhle doby, měla jsem se narodit o několik desítek let dříve, ke komoušům bych skvěla zapadla, soudružka! spíše jsem se měla narodit později, kdy by obecná inteligence zrostla, anebo vůbec, to by bylo nejlepší, tohle je tejrání, všichni mě týrají, nesnáším tátu jak zkurveně vede tuhle rodinu, matku nenávidim, jak zkurveně vede tuhle rodinu!!! mě to má furt bavit, ty věčné starosti!!! Pořád dokola!!!

bože já všechny nenávidím za všechno, za to jak jsou tupí a hlavně nenávidím sebe!!!!

chudáci lidi, kteří žili předemnou a byli mezi tupcema! já jsem chudák, prč taky nemůžu být blbá? všichni jsou tak tupý, kde nechali mozky, logiku, kde nechali život? kde leží život? všichni jsou blbý až na pár dějiných vyjímek! líbí se mi, on se mi líbí, proč to musí být jediný normální člověk, který má mozek, a nemůžu s ním ani mluvit?! to je spravedlnost! já se fakt asi po

seru na ně, na celou třídu rodinu na všechny lidi, seru na ně, at si myslí, co chtejí, je mi to u zadku, seru na ně nenávidím je a mi políbí mojí nahou tlustou... kašlu na ně, kašlu na ně, kašlu na všechny, kašlu na sebe, jsem nic, jsem prázdná a stejně se nikdy doopravdy nenaplním!!!

Vždyť vše je tak pomíjivé, tak nicotné a zároveň tak živé a reálné

no tak zas nic smysluplnéhooooooooooooo"