Kapky beznaděje

Seděl jsem v baru a bezmyšlenkovitě koukal z okna.Venku pršelo.Velké dešťové kapky padaly z šedivé oblohy a stékaly po oknech.Potáhl jsem z cigarety.

Ten den jsme se hned po škole s Chipem sebrali a vyrazili do našeho oblíbeného podniku.Cestou jsme od Peta sehnali trochu zelenýho;nic velkýho,spíš jen malej vzorek na zkoušku.Zkouřili jsme to v jednom ze zapadlých průchodů ukrytého mezi zaplivanými uličkami a průjezdy,jen chabě krytí před deštěm a zvědavými pohledy kolemjdoucích.

Pak jsme si zapálili a šli se zbořit.

Seděl jsme v baru a díval se na Chipa.Vypadal bezstarostně a s naprostým klídkem si popíjel svoje pivko.Já zas tak dobrej den neměl a ta zkurvená tráva navíc ne a ne působit.Pete nám dal pěknej shit.

Díval jsem se z okna.a kapky ne a ne přestat padat.Bylo šero a zima a kolem nás posedávalo pár štamgastů.To ticho mě deptalo.

Vstal jsem a na jukeboxu pustil nějakou písničku od Doors.Ani už přesně nevím,která to byla,slyšel jsem ji poprvé v životě.Byl mi to jedno,hlavně že už nebylo ticho.

Chip sáhl po krabičce cigaret a nabídl mi.Potom si připálil a objednal další rundu.Potáhl jsem kouř a snažil se nemyslet.Nemyslet na to,že mě moje holka po čtyřech měsících poslala do háje.Nemyslet na to,že se každej den sotva dokážu vyhrabat z postele a uvést se do chodu.Nemyslet na to,že jsem totálně švorc a že lepší to asi hned tak nebudeNemyslet na všechny ty starosti,bolesti a problémy obyčejného života,ale žít právě tímhle okamžikem,touhle cigaretou a poloprázdnou sklenicí piva,v šerém a začouzeném podniku s kapkami deště stékajícími po okenních tabulkách.

Pořádně jsem potáhl a napil se piva.Chip mi zrovna něco vykládal o nějaké tlusťošce,kterou ošukal na jedné oslavě,ale já ho vůbec nevnímal.Jenom jsem tam tak seděl,kouřil,popíjel a čuměl z okna na ty provazce deště a vychutnával sílu okamžiku.Do toho mi hráli The Doors.

,,Show me the way,to the whiskey bar ... “

Docela dobrá písnička,aspoň se hodila k naší situaci.Podíval jsem se na Chipa.

,,Cože,si to říkal?“

,,Že byla tlustá jak prase,šukala od dvanácti let a měla škebli velkou jako vjezd do dvora.“

,,Tak to musela bejt chuťovka.“

Chip se zasmál,típnul do popelníku vajgl a šel se vychcat.Já mezitím objednal další rundu.Seděli jsme tam pak ještě dlouho.

Když jsme odcházeli,bylo ještě pořád šedo a z nebes padaly husté provazce deště.Lidi se tvářili stejně nevlídně a nasraně a víkend daleko v nedohlednu.I přes to všechno se ale život teď zdál být o něco hezčí a stravitelnější.Ta tráva asi konečně začala působit...