Zoufání

krásné vyznání. Ano, nosíme je v sobě a to je důležité. A vzpomínáme na ně. T

Autornez Námý: byl i nebyl, tak nějak mi pomohla ta bádnička se trochu vypsat z bolesti

ten závěr mě překvapil...myslím, že právě to bylo zamýšleno, že?

Taky mi umřela babička. Než umřela viděěla pořád duchy.Všichni si mysleli že se jen zbláznila, ale ja ji věřil ,už jen kvuli tomu, že ony před tím nikdy na nic takového nevěřila.Když jsem ji videl naposled věděl jsem, že už brzo odejde tam kde jsou všichni duchové a tam je určitě i ta tvoje.Všichni se tam sejdem ,-)

Někdy má člověk pocit, že veškeré vztahy jsou nic ve srovnání s láskou k nejbližším příbuzným (ale nemusí to být ani příbuzní), k těm, se kterými vyrůstáme od malička, které vidíme šťastné, smutné, unavené, známe jejich přednosti i chyby a přesto je milujeme a jsme milováni. Tohle všechno si ale člověk vždycky uvědomí až pozdě.

skor som čakal a že to skončí " má lásko" ale tvoj záver bol uplne iný... prekvapivý... kdo by málo kto čakal.., ale nebolo to pre celú báseň vôbec na škodu ba dokonca by som povedal,že jej to prospelo... tip.