Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDáma a kašpárek
26. 09. 2008
0
0
665
Autor
Mercuccio
Jeden příběh Vám povyprávím,
o kterém občas za dne sním.
V mé mysli kráčí jedna žena,
slovy zapovězenými velebena.
S ní v radosti skotačí
jeden podivný kašpárek.
Občas mu dech nestačí,
přesto dovádí rád dál.
Ví, jaké to je sedět
na židli i stole
a být těžce ochromen
nahoře i dole.
Kašpárku, předveď, co umíš,
nebo jen tak nevinně sníš?
Zahraj nezapomenutelné divadlo,
aby dámě nadšení neopadlo.
Kašpárek rolničkami cinká.
Kdo by to řekl do synka?
Pokouší se hrát omamně,
aby se zalíbil své dámě.
Brilantně předvádí rozvernost,
kradmě opěvuje dáminu spanilost.
To vše jen pro její radost,
aby zahnal veškerou její starost.
Komediant silně prožívá
každou sekundu či pohyb.
Dáma nešetří úsměvem a
notně si inscenaci užívá.
Úsměvem si život nejméně
o deset let prodlouží.
Ona si to jistě zaslouží.
Kašpárek ji ničím nesouží.
Sklízí od ní aplaus vřelý,
který nezná žádnou mez.
Divadelník rudne celý
a netrápí ho vůně peněz.
Jestli bude dáma chtít
a kašpárek neztratí cit
pro rozdávání radosti,
může s ní dál v mysli jít.
Možná jednou z mysli mé
vystoupí tahle zajímavá dvojice
do víru reálného světa,
kde narazí na neúprosné (h)Hranice.
Do světa, kde radost není
tím, pro co žije kašpárek.
Aplaus je vedlejší vděk
a kašpárek není dámin rek.
Ponechám je v mysli mé,
kde zůstane jejím hrdinou,
rozdávat radost nevinnou
pro sličnou dámu jedinou.
Nelze pro ně učinit víc,
než dvojici ponechat
ve světě bez (H)hranic,
kde se může úplně vše.
o kterém občas za dne sním.
V mé mysli kráčí jedna žena,
slovy zapovězenými velebena.
S ní v radosti skotačí
jeden podivný kašpárek.
Občas mu dech nestačí,
přesto dovádí rád dál.
Ví, jaké to je sedět
na židli i stole
a být těžce ochromen
nahoře i dole.
Kašpárku, předveď, co umíš,
nebo jen tak nevinně sníš?
Zahraj nezapomenutelné divadlo,
aby dámě nadšení neopadlo.
Kašpárek rolničkami cinká.
Kdo by to řekl do synka?
Pokouší se hrát omamně,
aby se zalíbil své dámě.
Brilantně předvádí rozvernost,
kradmě opěvuje dáminu spanilost.
To vše jen pro její radost,
aby zahnal veškerou její starost.
Komediant silně prožívá
každou sekundu či pohyb.
Dáma nešetří úsměvem a
notně si inscenaci užívá.
Úsměvem si život nejméně
o deset let prodlouží.
Ona si to jistě zaslouží.
Kašpárek ji ničím nesouží.
Sklízí od ní aplaus vřelý,
který nezná žádnou mez.
Divadelník rudne celý
a netrápí ho vůně peněz.
Jestli bude dáma chtít
a kašpárek neztratí cit
pro rozdávání radosti,
může s ní dál v mysli jít.
Možná jednou z mysli mé
vystoupí tahle zajímavá dvojice
do víru reálného světa,
kde narazí na neúprosné (h)Hranice.
Do světa, kde radost není
tím, pro co žije kašpárek.
Aplaus je vedlejší vděk
a kašpárek není dámin rek.
Ponechám je v mysli mé,
kde zůstane jejím hrdinou,
rozdávat radost nevinnou
pro sličnou dámu jedinou.
Nelze pro ně učinit víc,
než dvojici ponechat
ve světě bez (H)hranic,
kde se může úplně vše.