Povídka v zapomnění

Jednou jsi mi vyprávěl,
o lásce a všem hnusném okolo
a já se Ti zhluboka dívala do očí...
Netuším kde to bylo,ale vím,že jsme šli lesem
a Ty jsi měl ten svůj rozzářený úsměv na tváři.
Tehdy jsem milovala ještě z rozmaru,
či z dětské nevinnosti
a Ty jsi mi s ním plánoval svatbu..
Říkal jsi,že si musím vzít muže hodného,
srdci mi tolik rovného a já hltala každé Tvé slovíčko.
Říkával jsi,že spolu budeme 13 let a pak se vezmeme.
Já budu malířka,protože to jsi si vždycky přával a on
bude muž mého srdce...Budu ho milovat...ctít
a budeme spol až do smrti.
Dnes je to již mnoho let,co tu s náma nejsi dědečku
a Tvá pohádka se v mém dětství
Svou dětskou lásku jsem neviděla již 11 let
a vše je jinak než jsi mi pověděl.
Dnes jsem si na to vzpomněla a hrne se mi
slza do očí,když se sama sebe ptám,kdy
toto nezůstane v mé mysli,ale rozplyne se v zapomnění....

---