Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVnímání
Autor
Heryková
Vnímání proměn
/ Z básnické sbírky vydané v roce 2001/
Úvodní
Pokud v básni
čteme jenom slova
musíme začít znova
poezie je víc
láska, pravda, něha
též krásná příroda
duše, touha i cit.
Poezie je víc
nechci tím říct, že má
je podle regulí
mé verše jdou tak
jak myšlenky se odvíjí.
Poezie je též
jemný záchyt doby
verše hladí, varují
bez emocí a zloby.
I snaha má je podobná
objevit duši, nitro otevřít
hledat a najít od srdce klíč
i nad sebou se zamyslit
a proto slovem prostým
chci člověka oslovit.
Souhra
Tělo sílí produkty země
ale ducha sytí cit, láska, víra, tóny, slovo
krása přírody i krása umění.
Prožíváme-li vše v rovnováze
máme naději
na probuzení duchovna v sobě
a splynout ve stvoření
jako jedna hodnotná součást jsoucna.
Úvaha
Tvorba prýští ze svobodné mysli
kdy si sebe neuvědomujeme
necháme působit vnitřní sílu
síla duch přichází neočekávaně
nedá se omezovat
ani věznit do regulí
jen ji v daném okamžiku zachytit.
Porozumět
Chtěla bych rozumět bzukotu včel
vědět, co vítr vysokým stromům sdělil
když souhlasně mu vršky mávaly
jaká přání splétala si bříza
do svých, až po zem dlouhých větví
co bez ustání listy osiky si šeptají.
Jen bublavý potůček to ví
běží, běží dál do údolí.
Chtěla bych znát
co květy louky tají
rozumět zvonečkům
co modře hrají.
Jak bílá barva zpívá
ví jen kopretina.
Proč zeměžluč slunce ráda má
proč stále tak hořce lká.
jen bublavý potůček to ví
běží bystřinka do údolí.
a tu sojka v letu bíle zasvitne
mává modrým zrcátkem
a volá ,,vjíe, vjíe, vjíe!”
Neměnný řád přírody
Leden se loudá zasněženou plání
únor chytl jej, mrazem přikoval
dech dnů má však únor krátký
březen mu brzy bílou hůl vzal
zkouší březen z bílé hned zelenou
duben se velmi rozzlobil
copak nevíš uličníku jeden,
na rozmarný čas, že nemáš sil?
předal duben zemi a semenům sílu
máji cestu připravil
květen přišel krásně vyšňořený
všude kolem květy rozhodil
vzbudil všechno, co dosud ještě spalo
v lidech naději a lásku probudil
červen rozjásal i tvorstvo zimou posmutnělé
zelení děkuje za dary Stvořitele
lidi úžas
em naplnilčervenec
a srpen už plody nám dává
síla slunce neustává
plní sýpky úrodou
září volá vítr ku pomoci
nastav košík zralému ovoci
jistě bude chutnat všem
říjen velí, s láskou pomoz zemi
by zkypřena dlouho mohla pít
pro příští rok se připravit
v listopadu síla v kořenech jen dřímá
země čeká až peřina bílá
ji lehce k odpočinku přikryje
v prosinci poklekněme,
poděkujme Bohu, že milostiv byl
sílu obnovy dal a slib též
přidejme, by každý dle své síly
zdravou zemi zachoval.
Za okny
je tanec vichru
přístřešky děsivě zpívají
a televizní antény
zkouší úklony do všech stran
blíží se úžasná scenérie
blesky křižují oblohu,
cítíme ,jak obrovská síla nás obchází
celé okolí duní
a přehlušuje vymoženosti doby.
Rozhlas jen chrčí a praská
jsme diváci i posluchači
fantastického jevu
příroda se zlobí
její tvůrce varuje.
Vždy
když mě potká
Múza
na nábřeží
vnucuje se
tvoří, tvoří, tvoří
a nikdy nechce se mnou jít až domů
počkej Múzo
domluvíme se spolu
diktafon ti k službě dám
jen tak pojmu
ten tvůj poc
it snovýslova v tónech vyzpívám.
Nábřeží
houpají se světla
v klidu
vždyť o nic neběží
noc je krásná teplá
jen občas kačeři
hladinu rozčeří
světla se ligotají
i měsíční svit
koryto řeky vlnky pojímají
na hladině se prohýbají
vlahý tichý večer
odnáší řeka pryč.
Něžné probuzení
Jitřenka zářivá
oknem se podívá
škvírkou v žaluzii
na víčka spanilá
světlo své spustila
řasy se zachvívají
oči jak pod závějí.
Luna jde k úplňku
obloha hluboká
mráčky dovádivé
na obloze divy předvádějí
Noc lehce ubývá
jitro už začíná
ptáčci procitají
svůj koncert začínají.