Šedá šmouha

Tmavá šmouha

Byla jsem v srdci všech. Každý o mně mluvil s naléhavostí patřící králům. Byla jsem s každým při tolika příležitostech. Jenom o mně mluvili. Byla jsem ožehavým tématem doma i v domácnostech. Probírali mě ze všech stran. Pro jedny jsem byla rebelem a pro druhé zase špatností. Jeden ve mne věřil a druhý říkal, že je to nesmysl. Nemohla jsem je o ničem přesvědčit. Šířila jsem se jako nemoc. Od starých k mladým, od zdravých k nemocným, dokonce i v podsvětí o mně věděli. Nejsem si jistá, co si o mně kdo myslel, ale byla jsem na vrcholu. Lidé byli jako kritici, kteří mají na paškále film jdoucí do kin. Vychutnávala jsem si to. Na jejich názorech nesešlo. Hlavně, že jsem byla ve středu dění. Na večírcích, debatách, na různých kanálech, v hlavním programu dne. Byla jsem všude, ani reklama mi neunikla. Na billboardech jste mne mohli spatřit všude. Jak ve městech, tak i na dálnicích. Obálky časopisů byly mé. Předháněli se, kdo si mne vyfotí, chtěli mne všichni. Bože, byla jsem na roztrhání.

Nevadilo mi, že o mně každý měl naprosto odlišné mínění. Hlavně, že se o mně mluvilo, ať už v dobrém či špatném smyslu. Naplňovalo to mojí úlohu, byla jsem to, co ze mne chtěli mít. Nevadilo mi to. Až po čase, kdy  všichni ti, co se přetahovali o to, aby mě měli na hlavních stránkách časopisů, na mně začali vidět různé vady, za které jsem samozřejmě nemohla. Já ne. Já jsem si nemohla nic vyčítat.

Dělala jsem jen to, co po mně chtěli, nechala jsem se fotit, mohl si mne každý zkusit, i když mi to občas bylo dost proti laku,  ale nechala jsem je do sebe sednout, aby vyzkoušeli moji pohodlnost. Ve všech směrech jsem vyhovovala. Podle mého prototypu začali dělat i ostatní, dokonce i v různých barvách, moje červená jim asi moc nevyhovovala.

Bylo to krásné, cítit jak po mne v malých pramíncích stéká šampaňské. Bylo osvěžující. Chtěla jsem víc, ale to prý pro mne už nebylo. Nemohla jsem protestovat, tolik fotografů a žurnalistů. Někdy byl kolem mne opravdu zmatek.

Bohužel jsem si své slávy užívala pouze krátce. Než přišla ona. Měla všechno lepší, skla skoro nerozbitná, dveře na dálkové ovládání, a ty stěrače! Měla je z nejlepšího plastu, který byl na trhu! Samozřejmě, že já ho neměla, protože jsem byla dřív a nebylo to za potřebí, ale ona!!!! Její světla na mě provokativně zablikala, abych věděla, že už nejsem první, ale druhá. Pořád jsem na to musela myslet, byla jsem bez sebe, když se o ní někdo zmínil, už sem nestála ani tolik co ona, slevy klesly.

A lidi mluvili zase jenom o ní. Ale proč? Je přeci lepší jen v pár věcech. To si nezasloužím, aspoň na některých billboardech mě mohli nechat. Aby si na mě někdo vzpomněl a pousmál se při zmínce o mně. Vzpomněl si na zlaté časy, kdy mě kradli jenom proto, aby se ve mně projeli. Bože, to byly noci, sice jsem musela pokaždé na opravu, ale ten adrenalin a ten pocit jak mě známý neznámý držel. Chtěla bych si to ještě někdy zkusit. Zbyla po mně jenom šedá šmouha.