Ztrácím se ??

ZTRÁCÍM SE ??

 

DEVÁTÁ BLÍŽÍ SE,PÁTÁ JIŽ ODBILA,

PROUD SLZÍ STÉKÁ TI PO TVÁŘI NEVŠEDNÍ.

CO ASI STALO SE ?

PROČ SE VŠE ZMĚNILO?

TVÁ RUKA PROMRZLÁ

LEHOUNCE O MNĚ SE OTŘELA....

SNAD ZÁBLESK NADĚJE K LEPŠÍMU ?

NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ...

 

NA VŠE JSME BYLI DVA - DOSUD TO NECHÁPEŠ.

V MYSLI MÁŠ JINÉHO ČLOVĚKA CÍTÍM TO.

I PŘES MÉ OBAVY,

ŘEŠÍŠ SVÉ PROBLÉMY SAMOTNÝ.

CO SE TÍM VYŘEŠÍ ?

KOMU TÍM POMŮŽEŠ ?

BEZELSTNÉ OTÁZKY VLOŽENÉ

DO CHŘTÁNU LOTROVA,

NA NIC TI ODPOVĚĎ NEDAJÍ.

 

OSUDY KŘÍŽÍ SE – PŘEDSTAVA NELEHKÁ,

PRÝ NAVŽDY ZTRATÍM SE ZE SNĚNÍ RYTÍŘE.

PROČ TOLIK RISKOVAT,

PROČ VZDÁT SE RADOSTI ?

MARNÁTOĎ OTÁZKA – VYSLANÁ Z PROSTORU

SVORNOSTÍ.

POKUD MNĚ OPUSTÍŠ – SLIB MI,

ŽE PO ČASE VRÁTÍŠ SE.

 

OBLOHA RŮŽOVÍ,ČAS SČÍTÁ HODINY OSUDNÉ,

NEVĚSTA KATOVA PŘEDČÍTÁ Z PAPYRU ORTELY.

KDY PŘÍJDE POSLEDNÍ ?

ZA TÝDEN ? ZA MĚSÍC ?

NA ČERNÉM PRAPORU,LEBKA JE VYRYTA V TEMNOTĚ.

PROČ VKLÁDÁŠ OBLAKA ŠTĚSTINY DO RUKOU

FALEŠNÝCH BARBARŮ ?

VĚŘÍM NA ZÁCHRANU,KTERÁ SE UKRÝVÁ V JEDNOTĚ.

 

 

JEDNOTA SPOJUJE – ROZPORY ROZVRACÍ.

HRST BÍLÝCH KOPRETIN,UVADÁ NA LOUCE,

S PŘÍCHODEM ZIMNÍHO MRAZIVA.

TEPLO SE VYTRÁCÍ.....A TAKY NADĚJE.

UŽ NENÍ NÁVRATU...

KDE LÁSKA ZMIZELA,TĚŽKO SE NALÉST DÁ

JISTOTA O ŠŤASTNÉM ŽIVOTĚ.

 

NA ČERNÉM PODNOSU UVADLA ORCHIDEJ,

ŘÍKÁŠ,ŽE VŠECHNO JE ZTRACENO.

NA STOLE LEŽÍ MI REVOLVER – BERU HO DO RUKY,

BEZ KŘIKU USÍNÁM.

ZASTUPY ANDĚLŮ MAVAJÍ MI NA CESTU Z OBLAKŮ.

ZVOU MNĚ K NIM NAHORU – DO NEBES.

BEZ VELKÝCH VÝČITEK,

POZVÁNÍ K NÁVŠTĚVĚ PŘIJÍMÁM.

 

NA VELKÉM ORLOJI MĚSTSKÉHO KOSTELA,

RUČIČKA ODBÍJÍ DVANÁCTOU.

UŽ VEDLE NELEŽÍŠ – SAMOTA ZBILA MI.

ODEŠELS??STALO SE...

RUKÁ TVÁ PO ČASE ZDRŽÍ SE V OBJETÍ

JINÉHO ČLOVĚKA.

MOŽNÁ TĚ MILUJE..?

MOŽNÁ TI UBLÍŽÍ....SÁM SI SE ROZHODL.

 

V DEŠTIVÉM ZIMNÍM DNU,PŘICHÁZÍ OBČANÉ

DO SÁLU OBŘADNÍ KAPLIČKY,

TICHO JAK PŘED BOUŘÍ.

NA ČERNÉM PODSTAVCI,

MÍJEJÍ RAKVIČKU S MRTVOLOU.

VÍKO JE ODKRYTO.

HELE VŽDYŤ TO JSEM JÁ..

ALE NÉ..JEN MYLNÁ PŘEDSTAVA

SEDÍCÍCH PŘÍTOMNÝCH.

OSTATKY BEZ DUŠE,

MÁLO MAJÍ S ČLOVĚKEM SPOLEČNÉ.

 

SEDÍŠ TAM V LAVICI,NEVNÍMÁŠ FARÁŘE,

V BĚLAVÉM MUNDŮRU S ZELENOU OSTUHOU ZA TÝLEM.

PŘEMÍTÁŠ MYŠLENKY,

O TOM CO SPOLU JSME PROŽILI.

JE VŠECHNO ZTRACENO OPRAVDU ?

PACH TĚLA V ROZKLADU,

LINE SE TICHOUNCE PŘEDSÁLÍM.

Z JAKÉHO DŮVODU VZAL JSI MI NADĚJI VE ŠTĚSTÍ ?

ZE STRACHU ? ZE ZLOBY ?

 

ŘETÍZEK SUNDAL JSI,DÁVNO HO NA KRKU NENOSÍŠ.

ZŮSTANE POHŘBENÝ NA SPODU VE STOLE,

PROŽRANÉM OHNIVOU HOUSENKOU.

COŽPAK SI ZAPOMNĚL NA SNĚNÍ,NA CITY ?

NA BÍLÉM UBRUSU VE VÁZE S REZEDOU,

UTKAL SI PAVOUČEK HEDVÁBÍ.

ZARYTĚ SLEDUJE PLAMÍNEK,

KTERÝ SE VYTRÁCÍ Z OHNIŠTĚ.

 

 

V BEZBŘEHÉM VESMÍRU TOČÍ SE PLANETY,

K ZEMI SE PŘIHNALA KOMETA ZÁRMUTKU.

NIČÍ VŠE CO BY SNAD POMOHLO,

VYVRÁTIT MYŠLENKU ROZCHODU.

CHCI ZŮSTAT PŘI TOBĚ – TY SE VŠAK VZDALUJEŠ.

OČI TI OSLEPLY BÁSNÍKU.

ROZUMY NECHTĚNÉ,

Z MOZKU SE PŘENÁŠÍ DO SKUTKŮ.

 

MINULA ČTRNÁCTÁ – PRAVDA JE V DOHLEDU.

KAMENNOU PĚŠINKOU,

DERU SE K NÁDRAŽNÍ BUDOVĚ.

KOSTKY JSOU VRŽENY NA OLTÁŘ OSUDU.

O ČEM TEĎ PŘEMÝŠLÍŠ ?

PROČ ČAS SE ZASTAVIL ?

NAVNÍMÁM OKOLÍ ZÁHADNÉ,

MILOUNKA STAŘENKA,SYPE HRST POPELA DO SUDU.

 

SEDÍME U ČAJE ZE STRACHU TŘESU SE.

NECHTĚNÉ POCITY SMUTKU A MARNOSTI PROŽÍVÁM.

PŘEDČÍTÁM ESEJE Z RUDÉHO DENÍČKU,

ZDOBENÉM MOROVOU KVĚTINOU.

HLADOVÍ ŽALUDEK,POMALU SVÍRÁ SE DO KŘEČE.

SERVÍRKA V ČÍŠNICKÉM OBLEKU,USEDÁ S TALÍŘEM PLNÉHO BRAMBORŮ NAPROTI – PŘEDE MĚ.

 

NEBUĎ UŽ ZKLAMANÝ,SETŘEP ZLOST SE SEBE.

JEN TY MŮŽEŠ ROZHODNOUT,

JAK ŠECHNO NAKONEC DOPADNE.

BUĎTO SE ZTRATÍME V BLUDIŠTI ROZPORU,

NEBO ZPĚT NALEZNEM.

 

ZALÉŽÍ NA TOBĚ,ZDALI CHCEŠ NADÁLE

PLOUT SE MNOU V OBLACÍCH,

NEBO SE VYTRATIT JAK PÁRA NAD HRNCEM.

S JINÝM SE PROCHÁZET

VE TMAVÝCH ZÁKOUTÍCH PO SVĚTĚ.

 

ČEKÁM TVOU ODPOVĚĎ – NECHCI ZNÁT DŮVODY.

NAČ  BUDU PŘEMÝŠLET PŘI DNEŠNM ODJEZDU ?

KDE CHYBA STALA SE ?

CO BUDU PROŽÍVAT ?

BUDU SE RADOVAT,NEBO SE VYTRÁCET

V MYŠLENKÁCH POSLEDNÍCH – NEBO SNAD

BUDOUCÍCH V SPOLEČNÉM SOUŽITÍ BEZ ZLOMU ?

TIŠE SE ZAMÝŠLÍŠ – ROZSUDEK VYNESEN.

VŠECHNO JE ZTRACENO.

NAVŽDYCKY ODCHÁZÍM ZE TVÉHO

ŽIVOTA TĚŽKÉHO.

PACH Z PRAŽSKÝCH PUTYČEK,OD MAXE Z DEMÍNKY,

ZÁŽITKY ZTRACENÉ,VZPOMÍNKY,VZPOMÍNKY.

NECHÁPU DŮVODY,

KTERÉ SI ZA CHYBNÉ OZNAČIL.

 

DRŽÍM TĚ U SEBE – ZVOLNA TĚ OBÍJÍMÁM,

POLIBEK POSLEDNÍ OD MÝCH RTŮ,

SPADÁ TI NA ČELO.

SUNDÁVÁM PRSTÝNEK,KTERÝ JSI MI

V ZAČÁTCÍCH NAŠEHO PŘÍBĚHU VĚNOVAL.

POKLÁDÁM HO NA UBRUS POLITÉM KOFOLOU.

MOŽNÁ HO ZAHODÍŠ.... ?

MOŽNÁ TAM ZUSTANE...?

MOŽNÁ HO PO ČASE DARUJEŠ NOVÉMU PŘITELI.

 

BUNDY SI OBLEČEM – ÚTRATU ZAPLATÍŠ,

TVÁ RUKA,RUKU MOU,

DÁVNO UŽ  VE STISKU NEDRŽÍ.

NĚHA SE VYTRÁCÍ,OKRUH JE UZAVŘEN...

VYJDEME PO SCHODECH,VPLOUVÁME DO ULIC.

NA KRAJI CHODNÍKU JEŠTĚ TI NA POSLED ZAMÁVÁM,

POTOM SE ROZLOUČÍM....

NÁVRATY NEHROZÍ...

 

PO TRASE K NÁDRAŽÍ MÍJÍM DVA DĚLNÍKY,

KTEŘÍ SE PODIVNĚ DÍVAJÍ NA NAŠE JEDNÁNÍ,

A PRANIC NECHÁPOU.

 

VRAŤ SE A ŘEKNI MI,ŽE SIS SE VŠE ROZMYSLEL.

LÁSKA SE NEVZDÁVÁVÁ BEZ BOJE.

NETUŠÍM KDE TEĎ JSI......ČEKÁM VŠAK NA TEBE.....

DOČKÁM SE SNAD TVÉHO NÁVRATU ?

 

---