Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

A jitra jsou zde tichá

18. 10. 2008
0
8
977
Autor
Gorik

A jitra jsou zde tichá

Tady na dědině byly jitra vždycky hlučný. Mamka lítala kolem plotny a Janinka, moje dceruška, se vždycky pletla pod nohy. Dělám tesaře, jako můj táta. Už od mala jsem k tomu byl vedenej, takže jsem se ani nemusel rozhodovat na jakou školu půjdu. Jsem soukromník a vydělávám si docela slušný peníze, do města to máme všichni tři trochu z ruky, ale na jaře jsme si koupili kvůli malej autíčko, takže už nemusíme chodit celejch pět kilometrů pěšky, jak jsme na to byli s mamkou zvyklí.

Manželka je taky z vesnice. Už od základní školy to mezi námi jiskřilo, vzali jsme se když dostudovala střední školu. Chtěl jsem trochu rozjet svůj podnik, abych měl na horší časy. Plánovali jsme miminko. Anča, moje žena, si našla docela dobrou práci, kde jí vypláceli – řekl bych – pohádkový plat, takže jsme byli oba šťastný jak blechy. Už nám scházel jenom uzlíček, kterej by naše srdce zalil láskou.

Naštěstí se nám to všechno povedlo na výbornou, malej je už pět a vypadá jako princeznička. Vždycky jsem Anče říkal, že jí moc sluší červená barva, ale ona ji nemá ráda, takže si nic červenýho kupovat nechtěla. Ráno jsem se rozhodl, že jí jeden červenej řetízek udělám. Jsem dost zručnej, myslím si, že se mi docela povedl. Sluší jí. Leží na posteli se zakloněnou hlavou a vypadá nádherně.

Prckovi jsem udělal i náramky, k bílej košilce se to perfektně hodí. Jsem na sebe pyšnej. Chtěl jsem, aby byli obě u sebe, takže jsem malou přenesl z dětskýho pokojíku a položil ji k Ančinu pravýmu boku. Je to krásnej pohled, jak vedle sebe klidně usínaj. Myslím si, že jsou obě moc spokojený, protože jsem tady ještě tak tichý jitro nezažil.

***

Tesař založil své zakrvácené ruce na hruď a kochal se svou zesnulou rodinou. Sálala z něj neobvyklá spokojenost, tenhle nápad se mu v hlavě honil už dlouho...

Nechtěl o svoji rodinu v budoucnu přijít ani se o ni strachovat a tak je zabil, aby si je uchoval v hlavě, tak krásné a neposkvrněné. Sobě si též udělal precizní červené náramky, lehl si k levému boku své ženy a pokojně usnul.


8 názorů

Gorik
25. 10. 2008
Dát tip
Mám i spisovnou verzi, na webu se většinou uvítá nespisovná, ale tady přiznávám, že mi to s tou nespisovností moc nešlo:) Víceméně mě to napadlo a teďko aspoň vidím, že někoho to hodně osloví a někomu se to nelíbí kvůli délce a doslovnému objasnění. On vlastně vypráví o svým idilickým životě a nechce přijit na to, že se mu tenhle sen někdy zkazí. Tak to radši utne..... Takže bych řekla, že asi skica....

Líbí se mi o něco víc než ta předešlá povídka. Chápu to dobře, že muž celou dobu vypráví "idylický" obraz o rodině? Chci říct, že pokud to je zapsaný mluvený projev (podle té nepřipravenosti, krátkých a primitivních vět a taky nespisovné výrazy...) Pak si ale neumím představit, jak tentýž člověk říká celejch, a zároveň lehl a přinesl. :) Zatím mi chybí rukopis, šmrnc, být trochu drzá, zapojit humor, vytvořit atmosféru. Pořád totiž nevím, zda tomu člověku vystavuješ pomník, který má o něm cosi vypovídat nebo to je jen skica, která v rychlosti napadne a teď se čeká na ohlas...Pokračovat tady má určitě smysl.

Gorik
18. 10. 2008
Dát tip
Dík, jenže já když začnu psát delší věci, tak se v tom pak ztratím... teďko mám jedno rozdělaný snad moje nejdelší třístránkový dílko, tak pak uvidím jestli z toho vymáčknu ještě víc:) Ale díky;)

katugiro
18. 10. 2008
Dát tip
To je tady běžný problém, nalézt vyváženost mezi délkou a obsažností. Šest odstavců, to je zkrátka miniatura; příběh se dá zhustit i do ní, ale jen za cenu velké redukce. Myslím, že klidně můžeš zkusit něco delšího.

Gorik
18. 10. 2008
Dát tip
Hm:( Tak ještě s tím něco udělat říkáte jo? Jsem to právě nechtěla moc rozvádět.... ale dík za názor:) Třeba mě ještě něco napadne:)

katugiro
18. 10. 2008
Dát tip
Je to nedotažené, no. Začátek je stručný, ale tam to čtenář bere jako nutnost pro úvodní expozici, pak se to ale ze stručnosti překlopí do uspěchanosti. Nejzajímavější moment byl kolem první zmínky o červeném řetízku, kdy se z pozadí úvodní selanky začne vynořovat děs. Ale než stačí uzrát, přijde doslovné rozuzlení a konec. A tak se zákonitě dostavuje zklamání.

Gorik
18. 10. 2008
Dát tip
ok:)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru