SVĚT ZA ZDÍ-32

Na břehu jezera rozháněli muži na koních stovky koní, zatímco Asim s navarským králem došel na konec přemostění.

„Přišel čas, abych se s tebou králi rozloučil,“ řekl Asim.

„Máš jen kopu štěstí. Ale věčně ho mít nebudeš!“ pronesl král se ztuhlým výrazem v obličeji.

„Když ještě chvíli vydrží, tak budu rád. Tu truhlu s tím démonem zla musím prostě dostat z tvýho dosahu.“
„Já tě nechápu Asime. Máš možnost se stát vládcem světa. Stovky jiných by té příležitosti využilo!“ vyhrkl král.

„Nepatřím mezi ně! Vládnou zlem, se nevyplácí. Ten démon ovládne i toho, kdo jej z tý truhly vypustí.“
„Obětovat se něco musí, když se chce něčeho dosáhnout!“
„Dosáhnout hrůzovlády? To by si určitě chtěl ty! Já tomu zabráním, i kdybych měl zemřít se všemi svými muži!“

„To se klidně může stát! Ještě vyhráno nemáš!“
„Ty asi víš, kam chci tu truhlu dovíst, že.“
„Samozřejmě!“
„Tak to máš teda asi nějakou mapu. Podle ní si dojel až sem!“
Král mlčel a těkal očima, načež Asim prudce pozvedl meč. A vzápětí se hrot čepele dotýkala králova krku.

„Dej mi tu mapu! Máš jí určitě při sobě!“ vyhrkl Asim, přičemž pozoroval, jak navarský král zbledl.

„Tak dělej!“ rozkřikl se, načež král levou rukou sáhl pod vrchní oblek. A za chvíli svíral v dlani stočenou kůži, kterou od něho Asim vzal.

„No vida. Je pěkně přehledná. Nám se bude určitě taky hodit, i když Oro je dobrý průvodce.“
„V tom případě jí nepotřebuješ,“ vysoukal ze sebe král.

„Oro je bohužel smrtelný. Kdyby zemřel, tak bychom sem těžko dojeli. Ta mapa bude pro nás taková pojistka.“
„Ty parchante! Bez tý mapy budu mít problémy se dostat zpátky do svýho království!“ vyhrkl naštvaně král.

„A to já právě chci!“ řekl mu s úsměvem Asim.

„To je krutý!“
„Za to, co si způsobil, to je pořád ještě malý trest! Vojáci, svažte ho a přivažte ho k nějakému stromu dál v lese. Ústa mu nechte volná, aby mohl křičet. Snad ho jeho vojáci uslyší!“ pronesl Asim a dva bojovníci uchopili navarského krále, který brunátněl vztekem.

„My dva se ještě setkáme! A já tě zabiju!“ křičel král, jehož vojáci odvlekli do lesa.

„Už jen kvůli tý mapě pojede za náma,“ řekl Imar.

„Jel by za náma, i kdyby tu mapu měl. Takovýhle ponížení určitě ještě nezažil. Je vzteky bez sebe,“ mínil Asim.

„Kde je to místo na mapě, kam jedeme?“ zeptal se Imar.

„Není až tak daleko vod tohohle jezera. Je na tý mapě vyznačený za skalisky na planině. To si král určitě pamatuje a to místo najde i bez mapy. Do večera snad dojedeme k těm skálám a zítra k tomu místu. Do sedel! Vyrážíme!“ vyhrkl Asim. A za okamžik za dravcem Orem jela početná skupina jezdců, načež se z dálky začalo ozývat zoufalé volání navarského krále.

KONEC TŘICÁTÉ DRUHÉ ČÁSTI