Sen

Dvě básničky co na sebe navazují.... Já vím je to moc dlouhé...

Měl jsem kdysi krásný sen,

Byl jasný slunečný den.

Na nebi nebyl ani mráček,

na větvi zpíval malí ptáček.

 

Byla v něm také krásná dívka,

ve vlasech měla luční kvítka.

Jako sluníčko se na mě usmívá,

o takových dívkách se jen snívá.

 

Snažím se ten sen uchopit do ruky,

budí mě však podivné zvuky.

Dívka mizí v bílé mlze,

pes mi leze do pokoje drze.

 

Čekám před podivným domem,

ve stínu pod zeleným stromem.

Z auta vystoupil můj malý sen,

nevím jestli je noc nebo den.

 

Tohle vše se mi musí jen zdát,

dalšího probuzení se musím bát.

Jenže ty nejsi jen krásný sen,

který končí když přichází další den.

 

Jednou tě za ručku chytím,

jednou tvé vlásky v rukou cítím.

Jsi moje maličké štěstíčko,

co rozbušilo moje srdíčko.

 

Snad nepřijde žádné probuzení,

které by skončilo tohle krásné snění....

---------------------------Pokračování básničky napsané o 3 týdny později-------------------------

Cítím že je něco špatně,

dnes se neusmíváš slastně.

Tvá ručka nechytla mou,

tvá očka bloudí za mlhou.

 

Dnes měl být krásný den,

sluníčko si  vyšlo ven.

Hřeje nás na tváři,

jen usměv na ní nezáří.

 

Smutně se na mě podíváš,

jemně hlavou pokýváš.

Stačí pár slov a sen mizí...

... „nemá to budoucnost“

 

V hlavě se mi honí vzpomínky,

vidím jen samé krásné chvilinky.

 

Její krásný usměv, oči jako studánky,

její hlas, její slova, její lásku...

Vše zmizelo pryč...            

Nevím proč nevím kam...

---