Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKonec
23. 10. 2008
0
3
1592
Autor
tibbaR_etihW
Ačkoliv byl vcelku vlahý večer, vše nasvědčovalo blížícímu se konci. Dávno pominuly doby válek mezi národy, rasami a lidmi vůbec. Tak dávno že ani nejstarší pamětníci, jejichž mysl se uchovala v podobě ektoplazmy, si ji nepamatují. A přeci, v oněch dobách se zrodil, dá-li se to tak nazvat konec, nebo lépe řečeno začátek konce.
Všemi atomovými pokusy v oceánech, ale i na souši se lidstvo připravovalo na zánik. K čemu nám bylo, že jsme dosáhli relativního vrcholu vývoje, osídlili jsme dna oceánů, dobily všechny planety naší Sluneční soustavy, když jsme stále vedli lítý boj sami se sebou.
V naší lidské píše jsme si neuvědomovali, že dávno měla pominout doba těch a oněch, dávno jsme se měli spojit v MY. Ale to ne v naší pošetilosti, lakotnosti a zášti jsme vytrvali a dále jsme trávili vlastní druh. Bohužel s trávením nás všech jsme trávili vše živé na naší planetě, nejprve se začali vytrácet lesy, pak vymírali celé oceány a nakonec, když jsme si začali všímat, že je něco špatně jsme začali vymírat i my- kdysi tak hrdí a vznešení lidé.
Ale vraťme se do ,,dnes,,. Doba kterou počítáme ke konci se blíží, již to nejsou staletí, ale jeden pouhý rok. Spousta lidí si v naší píše z vědeckého pokroku postavila hvězdné koráby a plavidla.
Je tomu již tisíc let,co se začal odpočítávat konec Země. Není zde nic co by nasvědčovalo, tomu že se planeta opět zrekultivuje, nebo že se sama uzdraví. To my jsme ji zahubili a s planetou pojdeme.
A právě před tisíci lety se začali lidstvu hledat příznivé planety, nejprve se k nim vysílaly družice a sondy, pak roboti, kteří odebírali vzorky půdy, zkoumali ovzduší a podnebné podmínky.
Některé se ztratili ve věčných drahách vesmírných těles, jiné sice dosáhli oněch planet, ale více nevysílali, další vysílali ale nikoliv dostačující nebo neúplné informace. Ano našlo se i pár planet v jiných galaxiích, na nichž je život možný, nebo alespoň přijatelný s nějakými adaptativními podmínkami.
Ale stále je to tu lidské ALE, nikdo nám nezaručí, že planety k nimž vyrazilo toliko lodí jsou obyvatelné ještě nyní, vždyť družice byli mnohokráte menší a mohli tak snáze využívat planetárních odrazů a zpráva z nich k nám putovala několik staletí a kdo ví kolik jich už neexistuje, nebo se změnili podmínky.
Řeknete, vždyť dobili celou sluneční soustavu, ano dobili jsme ji. Ale za jakou cenu, dobili jsme ji již dávno, a právě v tom dávno, kdy se jedni či druzí právě před těmi jinými předháněli, kdo obsadí kterou planetu dříve. O některé se vedli války, a pak se opožděně zjišťovalo, že úplně zbytečně. Naleziště rud, která se předpokládala, byla tak malá že se vlády naopak obviňovali z podrazů a opět se bojovalo a válčilo.
I já jsem pohřbil svou ženu a svého jediného syna, ale nenašel jsem odvahu jako jiní cestovat k oněm planetám, kde je snad možnost žít, nebo založit nové lidské pokolení.
Copak by mi někdo zaručil, že se k planetě dostaneme včas, než spotřebujeme všechny zásoby, než nám dojde palivo, nebo stroje vypnou a my zahyneme hroznou smrtí v prázdnu?
Našel by se mezi těmi snílky o pokračování lidstva, jeden který by mi nesliboval, ale dokázal přesvědčivě říci, že až naši potomci a jejich potomci dosáhnou oněch planet budou vědět kam a proč letí. A že i když si to budou pamatovat, budou si také pamatovat odkud letí a kde jsme udělali chybu?
Případně, že pokud narazí na vyspělejší civilizaci pokusí se sní spojit a s jejich pomocí zachránit ty, kteří neměli toliko štěstí aby doputovali vesmírem až tam?
To vše a mnohem více jsem si uvědomil, když nastal čas odejít, naštěstí nejsem sám. Zůstalo nás tu toliko, že poslední rozloučení lidstva s rodnou planetou bude velkolepé, nebudeme se opíjet, ale naopak střízlivý dočkáme onoho posledního západu Slunce.
Pozemšťanem jsem se narodil, Pozemšťanem jsem a Pozemšťanem zemřu se svou Matkou, planetou Zemí.
3 názory
víc než jako povídka mi to přijde jako úvaha na téma "jak asi v budoucnosti bude vypadat Země a život na ni".. celý se to odvíjí nějak pomalu.. nepotřebné informace, nechci říct nudné.. ale už známé, známý scénář.
..nakonec se dostaneme k pintě, že jsi vlastně smířen s tím, že umřeš na zdevastované planetě, smířen s tím, že se nikde v objeveném vesmíru nenašlo místo pro další život a nějak dožiješ.