Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZačátek cesty
25. 10. 2008
0
0
1306
Autor
tibbaR_etihW
Před tisíci roky jsme byli druzí, kdo opustil planetu Zemi, v naději že než bude země zničena, najdeme způsob jak jí pomoci. Případně se spojíme s nějakou vyspělou a dle našich měřítek inteligentní civilizací.
Putovali jsme několik stovek let kupředu do neznáma, než jsme usoudili že máme jen dvě možnosti. Buďto pokračovat v letu nekonečnou tmou a pomalu degenerovat a zapomenout odkud jsme, kam a proč letíme. Nebo se spokojit s již objevenými planetami na nichž je možné přežít několik stovek let, vybrat jednu z nich. Vybudovat na ní novou lidskou civilizaci, ale zároveň s touto civilizací vyslat část tušeně zbylého lidstva zpět k planetě Zemi. A budeme doufat, že je stále tam, kde ji před devíti sty roky zanechali naši předci jejímu osudu.
Volba padla na druhou možnost, na planetě 13/29/Adva jsme téměř padesát let budovali lidskou kolonii a základnu s dokem pro kosmické plavidlo schopné cesty domů.
Ano, proběhlo několik ohlasů, zda je to ještě náš domov, když se nikdo z nás ani z našich nejbližších generačních předků na Zemi nenarodil.
Zrovna tak probíhali debaty o tom, zda si ti kdo k Zemi doletí budou vůbec schopni vzpomenout kdo jsou a proč letí právě k této planetě?
Nebo naopak se vedli dohady o tom, zda je nutní plýtvat lidskými silami a životy, když není jisté zda planeta Země vůbec ještě existuje, nebo zda jsme si ji nevymysleli, jako mýtus pro utěšení mysli.
Nakonec přeci jen byla vypravena loď, která mohla s bezpečnou jistotou kdykoliv obrátit a vrátit se sem k nám na Adva. Jejím hlavním úkolem nebylo již ani tak zjištění, zda došlo opravdu k fatálnímu zničení planety Země, ale k objasnění je-li Země mýtus či nikoliv.
Letět mohl kdokoliv, věk nebyl rozhodující, dokonce ani technické znalosti nebyli v tomto případě moc důležité. Vše řídil automat a lidská posádka, byli vlastně jen pasažéři na výletní lodi. Pouze kapitán a několik desítek velitelů různých sekcí mohli jedenkrát změnit nastavení směru letu, a to tehdy usoudí-li že planeta Země neexistuje a budou se-li chtít vrátit na Adva.
Já jsem se rozhodl že nepoletím, z jediného prostého důvodu. Jsme starý a ač jsem celý život trávil na vesmírné lodi, s velkou jistotou mohu již nyní říci, že pravděpodobnost toho že se dožiji průletu kolem hvězdy13/28/ a jejích planet, je tak malá, že raději dojdu konce života zde na Adva.
Už v dobách mého mládí, kdy jsem se toulal po chodbách lodi, jako kontrolní technik, bylo mým přáním (a nevím kde se to ve mne vzalo) zemřít na pevné zemi a do ní být, ať už to bude kdekoliv ve vesmíru, pohřben.
V dětství mne vždy pobavil jeden vtip: ,,Palubní kontrolní technik upadne do náhlého komatu. Po několikerých pokusech o oživení je prohlášen za mrtvého a jeho kapsle je vystřelena do bezduché tmy. Tam se probudí.“ S přibývajícími roky a léty jsem se toho osudu začal bát. I když už teď vím, že lékařská věda by toto nedovolila.Už jen z důvodu povinného dárcovství orgánů, na výzkum fyzických a fyziologických změn ve vývoji kosmo-lidstva.
A přesto pře ze vše jsem si přál a jak jsem zjistil, ne sám, zemřít nebo být alespoň pohřben do země.
Ať už to bude kdekoliv………..kdekoliv……