OBAVY

- pokračování + DNES část PÁTÁ

Jan Rosa

 

ze sbírky:

 

JEDNA GENERACE

aneb

NÁŠ ŽIVOT - JAKO EXPRES

- VE 21. STOLETÍ - NA PLANETĚ ZEMI

© M.H.L39 – 2001

 

 

No. 10 - obavy

 

Město spí a věří

- s ním i dospělí,

kteří dětem stále ještě

- každý krok měří,

že mladí - včas prohlédnou

všechny světa hrůzy,

dřív - než spolehnou se jen

na svou vlastní chůzi.

 

Planety letící nocí,

tisíce lidských emocí,

i děti - žijící pod rozhlednou

- se z ní jednoho dne rozhlédnou.

 

Víš, víš

- svět není z těsta.

Na dohled kolem nás,

nejvýš kolem města

- nás “moudrých a dospělých”

- můžeš si hrát

- můžeš kroužit.

Mládí často poslechne,

však nepřestává toužit,

poznat krásy hřiště,

bohatství polí - brambořiště…

Blíž seznámit by se chtělo

s nespoutanou Dyjí

- i se zákony melodií.

 

Každého školáka

láká

celý svět – i ptačí let,

svádějí

vůně drog – cigaret,

záření i stíny,

obálkové nahé klíny…

 

Každý den

chceme jen

hledat, bránit se,

konvencemi lomcovat,

najít nebo třeba jen rovně stát…

Dávat i brát, hádat se,

se vším skoncovat,

žít nebo i přestat

- všechno, co bolí, přestát…

 

Muži jsou

někdy

jako lvi

a ženy

lvice,

stíny ulice…

 

EXTÁZE

božské pohody,

extáze úsměvů,

opium frází,

iluze, která do tebe denně vchází,

sex – tak málo podobný lásce,

šílená odvaha, prachy, strach…

TO VŠECHNO

- k ránu rozsype se v prach.

 

Město zabalené v ranní mlze,

v ranním slunci rádo se sluní,

po modré obloze teče Slunce.

Je znovu tolik podobné slze.

 

A mnozí o sobě si pomyslí,

že odvážní jsou také dnes a tu,

když na prahu nového úsvitu

za zády chtějí nechat rodnou ves.

 

A co víc…?

DOMA - dál kvete louka,

DOMA - na polích roste mouka,

lákají vůně borovic.

---