„Láska, přátelství..“

Ve škole jsme dostali zadání na úvahu. Konkrétně z předmětu Psychologie, vždy když se snažím „vyplodit“ nějakou úvahu, na „sporné“ téma (tedy na téma, o kterém se dají vést sáhodlouhé diskuze), tak se mi nejvíc vyplatí nechat své myšlenky plynout samovolně a snažit se je přenést na papír. Pokusím se to učinit i nyní, tedy to zmiňované téma je otázka lásky a přátelství, co z toho pro nás znamená víc, jestli vůbec, a tak obecně, co si o těchto dvou pojmech myslíme.
  Láska, toto slovo jsem do nadpisu této práce napsal jako první a tak s ním i začnu. Co je to láska? Dovede mi na to někdo dát odpověď? Já sám nevím, ve skutečnosti jsem nikdy nemiloval, jednou snad? Byla to spíše platonická láska, i když nevím, jestli ta znamená něco méně, než ta „normální“. V každém případě i tato platonická zkušenost pro mě skončila negativně a tak, i kdybych někdy dříve věděl co to láska je a znal ten pocit, tak jsem tento poznatek ze sebe vytlačil. Zapomněl jsem to. Existuje tolik písní o tom citu zvaném „Láska“, ale většina z nich je smutných, až depresivních, možná nejde o lásku, ale lidskou představu a potřebu toho, aby se s něčím neustále trápil. Všichni máme pořád určité problémy, někdy těžší, někdy lehčí, ale problémy tu neustále jsou. Tak možná i pro to, vznikla láska. Nebo spíše lidé z tohoto určitého problému, trápení, vytvořili takový fenomén. Tak mluví někdo, kdo nemiloval. Myslíte, že je to pro mne výhoda, nebo spíše nedostatek? Vždy jsem dokázal přátelům a blízkým lidem poradit, co mají dělat a jak řešit problémy s láskou. Já? Který jsem sám toto nikdy nepoznal, nikdy tyto problémy neřešil? Ano, já, protože jsem ohledně toho objektivní. Nebo je snad něco ve mně, něco co mi poskytuje možnost ostatním pomoct? Pochybuji, i když možné je vše, spíše mám na věc praktický pohled a uvažuji racionálně, proto ten problém taky dokážu vyřešit. Nejsem ovlivněný a zmatený tím co cítím, nejsem v tom nejistý, jestli je to správně, nebo ne, to proto, že jsem nemiloval. Na jednu stranu to zní smutně, na druhou stranu mi to dost pomáhá. Dává to důkaz o tom, že ta slavná „Láska“ není tak nepřekonatelná. Kolik je lidí, co se zamilují, odmilují? To vše je pouze o každém z nás, jednotlivci. Nejde o lásku, ta je prvotní, ta je na začátku, ale potom už je to tolerance, dohoda a upřímnost. To udržuje vztahy, to je ta láska? Možná je toto pouze názor někoho, kdo je zhrzen jistým pohledem na život, ale je možné, že jde o fakt? Hrozně moc bych chtěl zažít to, co tolik lidí kolem mne, toužit po jednom člověku, ale ne fyzicky, toužit po jeho přítomnosti, po jeho osobě, ale rozhodně si nejsem jistý, jestli se to dá nazvat „Láskou“, nebo „Milováním“. Vůbec, kdo nám dává přesnou definici těchto pojmů? My nevíme, co se za tím skrývá, a jsem si jistý, že každý z nás si pod pojmy a názvy všech citů představuje něco jiného, třebas to vidíme podobně, ale ne stejně. Nechtěl bych, aby to znělo sobecky, jelikož dosti mluvím o sobě, nerad bych, aby si to někdo, kdo bude tuto práci číst, pomyslel, ale mě se nejlépe vyjadřují mé vlastní pocity, skrze mé zkušenosti. Je fakt, že bych to „něco“, zažít chtěl, ale je otázka, jak to pojmenujeme a jestli to vůbec zažiju. Jednou mi bylo řečeno „Co když už miluješ, ale o tom nevíš?“, ano i to je možné, stejně jako to, že ti co „milují“ jsou jen poblouzněni dočasnými city. Pokud nevím co to láska je, dokáže mě to někdo naučit? A jak to, že nevím co to láska je a nepoznávám ji? Je to výchovou, nebo tím jak se člověk narodil, tím co prožil, nebo jsem přece jenom něčím zvláštní?
  Proti tomu v zadání stojí přátelství. Pokud se hodně lidí zeptáte na výše zmíněný pocit, tedy Lásku, tak Vám odpoví: „Je to o tom, že pořád na někoho myslím, že s ním chci být, že je mou oporou, že si ho vážím.“ Ale dyť to samé je přátelství, ne? Je fakt, že s přítelem nechcete pokaždé, když se vidíte, vlézt do postele, ale to by v tom případě byl jediný rozdíl. Říká se, že můžete milovat pouze jednoho člověka, ale kolik máte přátel? Ten kdo si myslí, že jich má mnoho, tak se mílí. Jednoho, nebo dva. Já své přátele potřebuji, myslím na ně, stýská se mi po nich, mám v nich oporu, chci s nimi být, vážím si jich, tak v čem je rozdíl oproti lásce? Možná v sexu, s přáteli necítím potřebu spát, milovat se s nimi fyzicky. A pokud ano, tak je to ta láska? Je fakt, že kamarádovi toho řeknete víc, existují věci, které se stydíte říct svému/své vyvolené, ale nejlepší kamarádce, nebo kamarádovi to řeknete, hned jak se vidíte, proč? Pokud někoho milujete, neměla by ta osoba být tou, která ví všechno? Z toho my vyplívá, že přátelství je cennější. Čím dál více přemýšlím, tím déle docházím k názoru, že ta famózní láska je jenom potřeba k jinému pohlaví, i když dnes i ke stejnému. Je to potřeba sexu. Mám kamarádku, považuji ji za pravou přítelkyni. Řekneme si všechno, poradíme si, podpoříme se. Ona má přítele a se mnou tráví stejně času jako s ním. Tak v čem je rozdíl? Ano, vidím ho! Mě řekne, že mě má ráda, jemu, že ho miluje. Mě řekne všechno, jemu skoro všechno. S ním se vyspí, se mnou zajde na večeři. Dalo by se toto použít jako definice rozdílu mezi přátelstvím a láskou? V první části úvahy jsem psal, že nevím co to je láska. Ted buďto nevím ani co je to přátelství, nebo jde o skoro tu samou věc. Jednou jsem slyšel názor, že je nejlepší, když se láska a přátelství prolínají, ale pokud je to skoro to samé? Nevím co je to v nás lidech, co nás vede k tomuto chování, proč někomu řekneme všechno, někomu ne. Někoho „milujeme, někoho máme rádi“?! Toto mi někdo dokáže vysvětlit?
  Pokud mi někdo může vysvětlit to všechno, tak prosím co nejdřív. Protože mé srdce krvácí, přátele mám, lásku jsem nepoznal. Je to to samé? Podle mých zkušeností asi ano, ale jak to, že mi něco chybí? Hořím touhou, chci milovat, ale nevím jak na to. Jde jen o slova, milovat? Nebo skutečně něco cítím a to co postrádám je ta „láska“?! Tolik jsem toho zkusil, tolikrát zazářil štěstím, že už snad konečně a nakonec opět spadl zpět do popela, abych se znovu a znovu jako fénix zvedal a hledal dál. Kolikrát se mám zranit a zklamat, kolikrát mám doufat, abych opět ztrácel víru? To vše i přes to, že tvrdím, a vycházím ze zkušeností, že láska a přátelství je skoro stejná věc. Ba co víc, že přátelství je silnější, přítel Vás nezradí, milovaná osoba Vás milovat přestane. Já si myslím, že láska je obohacena o sex, to je to, co jí dělí od přátelství. A síla toho citu, ale lze to nějak změřit? Stěží, tak jak zjistíme, kdy milujeme a kdy jsme našli přítele? Podle toho jestli nás vzrušuje? Pokud ano, tak jsem námi, jako lidmi zklamán.. od Lásky, jsem čekal víc.
  S tím jak dopisuji poslední slova této práce, opět zjišťuji, že nevím co je co. V hlavě mám myšlenky zmatené, nevyrovnané. Je v tom rozdíl, není? Vše jsou pouze mé domněnky a názory. Vím, o čem píšu, nebo snad ne? Existuje láska a co pak přátelství? Myslím, že je to podobná otázka, jako to, zda existuje spravedlnost. Něco, na co nám každý odpoví jinak, něco o čem se dá dlouze hovořit a diskutovat.