Kačenka na provázku

Opět se mi hrdlo svírá
nemohu říct ani hlásku
    jak Kačenka na provázku
             které provaz hrdlo škrtí

Nemůže říct co chce, cítí
    Nechtíc mrhá přátelstvím
    Nechtíc mrhá láskou
jen nednoho pána má!

Kačenka na provázku
 
    Jen jemu věrná je
    Jen jeho ráda má
    Jen on jí hrdlo svírá

    Pouze pro něj usíná
    Pouze pro něj umírá

Pláče snad?

Kačenka na provázku

Teď kašle na ni
Teď přátele jiné má!
Vzpomene však někdy na ni
má-li v srdci živou hlásku

na Kačenku na provázku?

Sedí sama v podkroví
temném koutě svého světa
nikdo se to nedoví
roky plynou, po nich veta!

Dáte na ni svoji sázku
jestli jí dá někdo lásku?
Mé Kačence na provázku...

---