Podzimní D - ne jako den

Protože jsem mimózní,
snad jen proto, to je tím,
že očekávání jiných neplním,
studem svou brázdu zaplním.

Pak možná, bude snad,
možná pak jenom bude ta,
nohama tělo její obtočím,
svůdně? jako had.

Chaos mám kam se podívám,
vím, co mám, ale otázek nespočetně,
proč je to tak, je to konečná?
hlavou my neustále teče.

Přemítám, proč jsem srab,
žiju dvojí život snad?
snad chvilkami raději - mě spojí,
drze zobe čas mě, a to bolí.

Víš, mám všechno, a mluvím zase
místo toho na čase je mlčet,
znova ubírat se v dálce klečet,
a ne sama, nejsem sama v samotě.

Štrůdl v hlavě okolností,
tlačí, bolí, nepustí a neskloní,
pacholek jen přidá půl,
možná, připoutat se na ten kůl.

Bez chuti vychutnám si chutný čaj,
kecám, ani nemám šajn,
kdy mě někdo uslyší, když mlčet chci,
pochopení už nechci, nebo při?

Chmurný den, byl i sen,
od jisté doby je vypouštím a je mi líp?
hledám mezi podkovama, kdo mě schoval,
to je pak zas ta známá nota?

Pluju dál,
oči otvírám,
když mluvit mám,
mlčím, tiše - jdu dál.

Rozuzlíkovat, to ne, co bude pak?
Sedím, tupě do okna zírám,
je tam tma, bedna svítí,
závislost, je hra, jen kdo v ní vyhrává?

Blázen jen, pardón
do čte chaos sem, pardón,
bez veršů, verše na papír, pardón,
co z toho zase komu nadrobím...ó pardón!

Nabitá enegrií jak baterka,
svůj plus pól s mínusem nabízím,
kdo chytně se, jeho špaténka,
slzičku možná upustím.

Je to podzimní,
... je tady zase, dostala mě
holka, D, jako prase!

Jako ale proč?
Je toho na mě moc?
nic mi nechybí ale co když někomu,
blízkému ano?
Je to tím, to není přece málo.

Dělěj s tím něco, dokud to jde,
ja vím - ještě je čas,
kdy už to pochopím,
....ruku v ruce jdu...a chce se mi řvát!!!!!!!!!!!!!!!!

---