Písmák Když jsem s tebou
to dítě co je ve mně dospívá
má už jen tiché hry
a naději co mu zbývá.
Na dětství zapomíná
a děsí se stále bláznů
co jimi nejsou.
Co dítě vzpomíná
okamžik je plachý,
jak věčnost trvá a vzdálenost malá
a zpívá slovy věčnými.
Zpívá nekonečně o nás,
zpívá zahaleno v tajemství,
zpívá nekonečnou píseň,
která touží po nekonečné lásce
v marnosti.
Je jako obraz vlastní podoby
v miliardách let
kde století člověka
netrvá ani chvíli.
Jen čas má
a čas mu dá prostor
kde tíha moudrosti
roste a sílí.
Odráží v zrcadle
obraz tvůj a tvé dějiny
jen chvíli.
Ale na věčnost snad nespěcháš.