GOLEMI

Sterými zásahy zborcené tělo plá

a ty jsi bez krve a ty jsi celá má.

Tvá ústa bez dechu, líce mdlá;

chtěl jsem mít z tebe dívčího golema.

Z hlíny a popela stvořil jsem krásku,

šém jsem ti dával v levý prs,

poprvé zažil jsem v sobě vřelou lásku,

když mé tělo prošlo tvým skrz.

Vdechl jsem život tobě, ty bezduchá

bytosti, jež můj cit oplácíš stínem smíchu,

tvým bezplodým vznikem počala má duševní porucha;

dnes mohu cítit jen stvořitelskou pýchu.

Kde slzy máš, radost, žal či strach?

Nikdy mi nedošlo, že duše je tak cenná..

Z hrdého stvořitele stal se mrzký vrah,

co zešílel a z úst mu stéká pěna.

Byla jsi tak chtěná,

teď ležíš v plamenech co stravují

tebe, zrůdo křtěná

křtěnými, kteří chybují.

...