Píseň umírajícího

Proč tolik zpíváš hvězdnatá noci Ty okouzlená Opředená sny Ač všechen zpěv je marný Jak tiché tvé dlaně Moje malé útočiště Mé moře Mé moře hluboké jak noc Ale neříkej že mě níkdy neopustiš Co když je toto naše poslední noc A zítra? Již vykrvácejí všechny naše sny A ztrouchnivějí s námi tam někde Uprostřed polí bez klasů V popelavé noci Kdy nebesa se zřítí jako ohořelý strop Na hluchou zemi Vím i potom les bude vonět pryskyřicí A jiní milenci budou vzrušeně stoupat květnovou nocí Tak jako my Těch mjizev země na tvé tváři! Tolik sesedlé krve která zpívala láskou A zhanobené chrámy A okna proděravěná Proč neumírat jako letní večer jenž stéká mezi vřes A mateřídoušku? Jako pohled ktery se zadívá do dálky? Jako květina která nemůže odolat vábení tmy A zítra se snad již nerozevře Kdo z vás mi může říci Že nejsme nad propastí Že není bláhové milovat sny A verše? Ale kdo mi řekne Že se vzepnou naše zmalátněná srdce A vzkříknou? Tolik tmy A tak sami A v kmenech stromú jako by praskaly struny A noc se bolestne tmí Hřímá Slyšíš?

---