Pro Markétku III.

Cesta parkem

Směje se strom od stromu
na tichou poštu hrají
co asi šeptávají, když
jdem parkem, ty i já domů

cesta s tebou je jiskřivá
každý krok uvážený
můj za tvým se lehce
zpozdívá
ty kroky bývají němy

němy jsou i mé všechny údy
strnulé ruce připaženy k tělu
rty se chvějí  otázkou: "Kudy?"
já sama se sebou se peru

němy jsou i mé naděje
smějí se hluchoněmí
ten smích doléhá až sem k nám
my parkem jdem
dvě ženy

a než se odhodlám prvního slova
najednou končí společná cesta
takhle se trestá, neprávem trestá
příští den jdeme parkem znova

---