Teorie času

     Čas je určený, uzavřený, diferenciovaný a již nekonečně mnohokrát vrácený. Realizovala jej budoucnost a její zásahy jsou již uzavřené do kruhu a konce času. Proběhly všechny retuše, které budoucnost již dala, ale teprve dá a zároveň každým okamžikem dává. Žijeme tedy definitivní, konečnou a výslednou variantu času a prostoru, vzniklou mnoha nesčetnými ohýbáními budoucími generacemi. Tohle je výplod, jehož každá sekunda je již pevně dána a vše, co se dalo pozměnit bylo návraty budoucích do minulosti změněno. A chtěné záměry plánovaných změn zanikly, prodávajíce tak prostor těm novým, na které se nepomyslelo, jelikož neexistovaly. Na to se zareagovalo a nevědomky, že to bylo samoúčelně způsobeno, zapříčinil návrat další návrat, jenž nekonečnou řadou způsoboval návraty kvůli vlastně neexistujícím návratům. Pokud existoval stav v jakémkoli věku, stalo se tak i proto, že tomu něco z budoucnosti chtělo udělat. Rovnou se započítal čas pozměněný a v budoucnosti se změna realizovala – na tu se, jak již bylo zmíněno, zapomnělo. Existuje všechen čas lidstva najednou a každá nejmenší časová jednotka tvoří samostatnou vrstvu.

     Řekněme, že existuje někdo tak blbý, aby se vrátil v čase a zabil svoje rodiče, než se on sám narodí. Pak tedy nikdy nebude existovat. Bude existovat jen sám pro sebe, celý svůj život. Časoprostor se mu přizpůsobí tak, že bude žít jen pro to, aby se vymazal z historie. Pro nikoho ostatního tam tedy nebude. Rovnou nebude. Započítává se definitivní podoba. První je budoucnost.