Naděje

…rychlý dech, slyšitelný tlukot srdce, cesta před ní poskakuje. Nahoru, dolu, vlevo, vpravo. Obklopuje ji tma. Podivná, průhledná tma. Utírá si levou rukou pot z čela. A běží, stále běží, běží dál. Běží už dlouho a ještě jí dlouhý kus cesty čeká. Ale nepolevuje. Před ní se cesta rozděluje do dvou tunelů. Levý. Ano, levý. Ale proč? Proč zrovna levý? Intuice? Náhoda? A co pravý? Proč ne pravý? Pravý vypadá stejně jako levý. Zastavila se. Prudce oddychuje. Založí ruce v bok, široce rozkročena hledí na ty dva otvory. Cesta k cíli, cesta nikam. Která? Která je ta správná? Hlavně rychle. Rychle! Levý! Levý! LEVÝ!!! V hlavě jí duní to jedno jediné slovo. Levý! Ano, je to levý, tak přece. Z hluboka se nadechne a poklusem se blíží k levému otvoru. Zrychluje. Stále víc. Už, už vběhne dovnitř. Těsně před vchodem ale prudce zahne doprava a skočí do tunelu. Byl to jen klam. Vložili jí do hlavy ten pocit, to vědomí, že levý je správný. Ale jí nedostanou! A běží. Za sebou jen zaslechne zlobný řev. A dusot. Obrovské tlapy dupou. Jedna, druhá. Zem se lehce otřásá. Trpí pod náporem té obrovské váhy, zmítá se v křeči, praská. Ze stěn jeskyně se uvolňují kamínky. Dusot je stále blíž. Už slyší i sípavý dech. Hrůza jí zaplavuje mozek a svádí nelítostný boj s adrenalinem. Ale ona běží. Nezastavuje. To by byla její zkáza. Ví to. A tak běží. Nesmí se nechat chytit. Ne. Sípání je stále blíž. Už cítí na zátylku  ten horký dech. Mráz hrůzy se žene její páteří dolů, nohy začínají těžknout, srdce jakoby vypadlo z rytmu, plíce se svírají, oči vytřeštěné, klopýtá, máchá rukama, snaží se udržet rovnováhu, nepravidelné dlouhé kroky, padá. NE!! Poslední zoufalý pokus, odráží se a podivným stylem skáče co nejdál. Dopadá na zem. Na zem?? Pod nohama jen prázdnota. Padá. Křičí. Jako každý kdo padá. I sebevrazi křičí. Zdálo se jí to, nebo opravdu slyšela nad sebou zlostné zavrčení a svist vzduch protínajících pařátů?? Stěny. Stěny se kolem ní míhají. Je to jako ve snu. Padá už neskutečně dlouho. Pomalu, pozvolna se začíná převracet hlavou dolu, snaží se to vyrovnat. Nemůže. Rotace se zrychluje. Víc a víc. Zblázní se!! Křičí, nemůže se zastavit. Rotuje šílenou rychlostí. Kde je dole, kde nahoře?? A co až dopadne?? To nemůže přežít. Snaží se se ustálit. Šílí, propadá panice. Padá věky. Celá staletí. Nezvládne to! Musí! Už to nemůže být daleko. MUSÍ!! Přestává se zmítat. Uvolňuje se. Poddává se tomu. Milosrdná mdloba jí halí zrak……probouzí se. Je na zemi. Na pevné zemi. Hmatá kolem sebe. Ano, pevná zem. Zvedá se. Cesta vede jením směrem. Nemůže se splést. Za zády má zeď. A zase běží. Stále rovně, pak za roh, za druhý, za třetí, čtvrtý, pátý, dvacátý, stý, zastavuje se. Zkouší jít dál, zvolna se jí zklidňuje dech. Jeden roh, druhý. Oba stejné. Třetí. Stejný. Je v bludišti! Zkouší hledat cestu ven. Nic. Zkouší hledat cestu zpět. Ani to nejde. Usedá na zem. Obličej skrývá v dlaních, vzlyká. Tak blízko. Cítí to. Je blízko. A nemůže dál. Pláče dlouho. Z oblohy sjede blesk! Hrom zaburácí! A další, další. Zvedá hlavu. To je konec? Ano? Úplný konec? Kvůli mně? Nechci!! Já svůj úkol splním! Odhodlání v ní roste, zraje a naplňuje každičký kousek jejího bytí. Opět se pouští do hledání. Do marného hledání? Hledání cesty ven. Míjí rohy jeden za druhým, v písku u nich dělá značku. Á, tady již byla, zahýbá na druhou stranu. Snad statisíce rohů. Kolikrát zahnula?? To je teď jedno.V dáli vidí bod, jak hlavička špendlíku velký bod. Bod světla. Zrychluje. Ano, ano, anoooooo!!!!
Je venku. Oddychuje a usmívá se. Úleva, radost. Tak, už jen pár kroků, vchází do paláce. Krásný, z leštěného mramoru, bílý, lesklý, chladný. Jen zvenčí. Uvnitř je příjemně. Světlo, teplo, snad i hudba. Prochází jednotlivými sály. Při chůzi se rozhlíží po stěnách, podlaze, stropech. Krásné. Nádherné. Dokonalé. Vchází do toho největšího. Vzhůru po schodech, až úplně nahoru. Přistupuje k trůnu. Poddaní se klaní. Zář v jejích očích. Dokázala to. Usedá.
    Muž se zvedl ze země. Otřel slzy z tváří, odložil břitvu. Narovnal se, zas hrdý jak dřív. A jen na chvíli, na kratičkou chvilku se mu zdálo, jakoby spatřil bílý palác a úsměv, úsměv jeho královny.

---