Jak jsem pochopila M.A.T.R.I.X...

Jak jsem pochopila Matrix…

    …teda aspoň trochu. Nebo bych měla asi začít úplně jinak.

    Sci-fi je můj nejoblíbenější žánr. I v knížkách, i ve filmu. Takže Matrix patří k jedněm z filmů, na který se podívám i opakovaně. A hlavně na první díl. A u takových filmů je lepší je vidět víckrát, moc jich takových není, pro mne určitě, ale u těchto si člověk nevšimne všech detailů a souvislostí hned napoprvé. A\taky si občas s něčím tvůrci hlavu nelámou. Což se stává u některých pokračování. Vyjma nějakých filmů, ale to už bych odbočovala až moc.

    Takže, abych to už neprotahovala. Dostaly se mi do ruky výpisy volání a SMSek za asi 14 dní. Nebudu jmenovat operátora, ani pobočku, ani dotyčnou osobu, která je poskytla a proč. Prostě byly přede mnou. Mraky telefonních čísel a časových údajů běžících, na rozdíl od Matrixu, vodorovně pod sebou na štosu stránek. Měla jsem je původně jen předat. Nic víc. Ale nedalo mi to. Začetla jsem se do čísel. Obracela stránky a po chvíli mi to začalo vrtat hlavou a pak i začalo vše dávat smysl. Čísla se mi zapisovaly do paměti a já začala rozlišovat, že tohle volá přes den v pracovní době a je to mobil, tahle pevná linka bude asi někdo z rodiny. Nevolá každý den, ale tak nějak po obědě či po kafi, možná taky už budou v důchodu. Sem tam pár cizích čísel. Jo a tyhle asi budou od kamarádek, většinou SMSky. Už podle časů. A tohle volá přes den a než zmizí to pracovní a pak v noci jen Sasa jen v určitý čas. Aha, asi až polovička usne. Opravdu mi to vše dávalo smysl a pak jsem očima jen běhala po řádcích po mobilních a pevných linkách a po zprávách a všech časových údajích a všedních dnech a víkendech. Až mi z toho chvilkami i mrazilo. Nikdy jsem nic podobného nedělala a nedostalo se mi taky nic takového do ruky. A pak, v průběhu toho všeho mě napadl ten film. Ten vědeckofantastický film. Jo, Matrix. V duchu jsem si přehrávala scény z toho filmu. A hlavně obrazovku z nazelenalými sloupci čísel a před ní jednu z hlavních postav, která kontroluje ostatních mysl přenesenou do počítačového programu. Každý a vše mělo číslo a podle jich je sledoval.

    Možná je to hodně zjednodušeně řečeno. Možná se pletu, nevím. Ale myslím, že jsem díky těm papírům s mnoha čísly, něco pochopila. Aspoň ty čísla z Matrixu. Ale nejen to. Možná i to, jak jsme svázáni ve světě počítačů a čísel. A třeba i něco podobného vedlo tvůrce k nápadu na tento film. Třeba.

     Tenkrát dotyčné osobě zrovna dvakrát nepomohly. Ty čísla. Vlastně pomohly pochopit. Ve většině jsem měla pravdu. S mými komentáři,  které číslo kdo asi je. A proč v tu a tu dobu volá a nebo jen píše. Samozřejmě s omluvou, nepříjemnými pocity.  Po strávení toho všeho, však se něco změnilo, u nich, něco zůstalo při starém, někdo už tak moc nebyl za ,,blbce“, protože měl jasněji. Ale stejně to vyhráli děti. Kvůli nim se muselo urovnat to či ono.

    Aspoň něco. Nebylo mi z toho všeho nejlíp. Na takový věci holt musí mít člověk žaludek.

    No, ale aspoň jsem pochopila můj oblíbený M.A.T.R.I.X…

P.S. : Jo a málem bych zapomněla, proč to vlastně píšu.  Zaujala mě otázka od Onsoffa. Asi  nemám odpověď, jakou by čekal, určitě ne..! Ale  s tou poslední scénou jsem si hlavu chvíli lámala…přemýšlela nad ní a nad světem vůbec…  Spíš na vysvětlenou ostatním, třeba těm co to neviděli : Je jasné, že si Neo právě uvědomil, že je jen v počítačovém světě, že je tam jen jeho mysl, a vše si uvědomil jako nikdo jiný, proto vstal z mrtvých, proto ho nemůžou zabít a proto se může chovat a dělat co chce a i vidět je jak chce a tudíž i tak jakoby seděl za obrazovkou počítače a pozoroval vše, tedy ten svět-neboli vytvořený  počítačový svět, v číslech, viděl je právě jen v čísílkách, takže pochopil, že mu vlastně nic nemůžou a jde o to kdo je silnější jen ve vnímání okolního světa a situace a vůbec…a kdo má lepší program;) Oni byly naprogramovaní tím nejlepším, ale Neo na to musel přijít sám. A s tím nebylo počítáno.

    Tak to je jedna věc.  Ale jinak, třeba ten ,,známý“ má právě svůj pohled na svět. Skládá si ho podle svého. Vidí ho podle něčeho svého. Svůj počítačový, nebo bůhví jaký…pohled na svět. A asi mu to moc nevadí. Jinak by dávno lítal po doktorech.  Ale to jsou pořád jen kusé informace. Těžko bez bližšího nějak soudit… Ale vždy mě nutilo o podobných věcech mezi námi přemýšlet. … Já bez brýlí na dálku taky vidím normálně řečeno dost mizerně. A rozmazaně. A oči si skládají barvy a domýšlí si. A rozum běží na plné obrátky a domýšlí si, co vidím. (Například z balkónu z pouličních světel, rozmazanou hvězdnou oblohu a různá souhvězdí…viz má básnička…ale to jen tak na okraj…)

    Mohla bych asi psát donekonečna.  A já umím psát dlouze. To ví, ti co mě čtou. Takže končím, ale stejně si to asi málo kdo přečte do konce… Na co vlastně. Vždyť jsou to jen úvahy…

P.S.2: Musela jsem to napsat zvlášť, protože by se mi to určitě do odpovědí pro Onsoffa nevešlo….;)))