Tíha osudu

Mám rád vůni květin, mám rád vůni ženy, mám rád vůni života,

lásku, kterou hledám, vzal mi život krutý.

Chybí mi smích, smích dítěte, které bych miloval,

 jsem mládenec, odsouzen k životu v osamění.

Smutně koukám, oči orosené slzami, zavalen tíhou osudu,

uzavřen do malé škatulky, kde tísní se má duše.

Duše plná jizev, uštědřena mi nelítostným životem,

zůstávám v naději, že přijde mě vysvobodit anděl s krásnými křídly,

unaven životem, procházím pouští samoty.

Chci bojovat, chci znovu vstát, už nemám sílu,

odcházím a nevrátím se již.…nehledejte, zapomeňte.