Tvůj hlas.

121.

Tvůj hlas jsem slyšel zdály znít

věděl jsem, že zase budu tě na okamžik mít.

Na okamžik mrňavý, že se v mém srdci rozezní.

Rození se ten zvon zase budu zažívat ten shon.

Zase budeme k sobě blíže mít

a tak se k sobě něžně můžeme přitulit.

Budeme se objímat a přitom pusami tě budu moci zasypat.

Do očí Tvých se dlouze zahledím

zase tvoji Duši křehkou uvidím.

Uvidím ji v hlubinách tam kam chodí ona v noci spát.

Uvidím ji při rozbřesku ve svém plném krásném lesku.

Uvidím ji v nahotě ve své jemné, čiré  čistotě.