Slon a osel

Byl jednou jeden starý slon, toulal se sám savanou a byl pořád naštvaný. Jo to už je osud starých slonů. Dupal si to řídkým porostem jako buldozer, mladé stromky lámal jedním šlápnutím a ty velké vyvracel z kořenů, aby se nemusel obtěžovat se zvedáním chobotu při krmení. Neměl rád společnost, o sloní krásky dávno nestál a největší radost měl, když někoho pořádně vystrašil. I stalo se jednou, že na svých toulkách potkal stejně navztekaného osla, který se celý den honil za jednou oslí slečnou a ta mu večer dala pořádným kopancem najevo, že není ten pravý, co by ji měl provázet životem.

Stál tedy osel proti slonovi na úzké stezičce v akáciovém křoví a vůbec neměl pocit, že by měl uhnout nebo se, nedejbože, bát. Protože byl velmi tvrdohlavý, což je o oslech známo, chtěl si vynutit silou, aby mu slon udělal místo. Vidíte, jak se ho snaží přetlačit? Jste zvědaví, jak to dopadlo? Je to přece jednoduché! Slon jednou mávnul chobotem a osel skončil celý podrápaný v křoví a než se z něho vyškrábal, byl slon už dávno ten tam, jen jeho vítězné troubení bylo ještě slyšet .

Osel, vzteky rozpálený doběla tím strašným pokořením, se rozběhl za slonem, aby se pomstil. Co naplat , osel holt zůstane oslem !