Tragedie života

V uličce ze zlata
toulám se, hledám štěstí
procházím po cestách
o kterých vypraví

Úsměv ze vzpomínek
květiny, které kvetly
cestičky cizích osudů
právo i bezpráví

Život a smrt
tančí svůj věčný tanec
bláznivý koloběh
o němž se hovoří

Ty dny jsou
dávno, dávno v nedohlednu
i o nich staré stromy švitoří
je pro mne ctí
že na chvíli vzácnou
i když tolik mladá
mohu byt jejich součástí

Zahodit předsudky
odstranit bariéry
pomáhat jiným
žít chvíli jejich životy

Jen aby žili
aby nezemřeli
a přec se vám
smrt stále mstí

Každý má své
to krásné a to vzácné
to poupě
jenž je jeho součástí
jen aby se pro chvíle
ne zcela šťastné
nezměnilo v hanbu
to co bylo ctí

Hloupě se vychloubat
říkat, že jsi lepší
znáš přece pohádky
ty jsi měl jenom štěstí
A i to pomíjí

Vzpomeň si člověče
když vlasy ti zešednou
ldyž kolena ti podklesnou
pod tíhou dní
co potom, bídný, zůstane ti?
Jen tvá slova, tvoje činy
jenom ty

Budeš pak vzpomínat
a na co vlastně?
Na úsměv ve tváři
na smutek na své lsti
potkáš - li koho
kdo tě zná a ctí?

Komedie života
je jeho tragédií
Potom i tragédie
by mohla být komedií
záleží na tobě
jak to chceš ty...