Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřece nevěříš....
25. 11. 2008
16
14
1395
Autor
Marcela.K.
Přece nevěříš... že bych to udělal
Tehdy se ve mně vzpříčila všechna tvá pohlazení
z tvých rukou se stala křídla vran
nečekán
Došla jsem prolhaným
lesem
k propasti
a strčila tě do ní
Tvá slova
jak rozlámané žiletky...
padala do tmy
.
když se trhá
o jehličí...
.
Zakroužil jsi nad propastí
krá krá král...
já zavřela oči
pal
a víc
nechtěla vidět
slyšet
cítit
nic
Uvěřila jsem
že opět jsi
všeho schopný
14 názorů
kde konce má ta marná žití dráha
labirint lstí, úskoků a lží
kdo konce dohlédne, kdo konec zná
snad věčný déšť či propast bezedná
odpoví a pravdu přiblíží
posledním krokům sebevraha
***
no to je smršť. dobrá. líbí se mi i forma, dobré jsou, ty jakoby "podkladové hlasy". opravdu perlička. T
Marcela.K.
25. 11. 2008
Ty (moje) pasti byly jenom reakcí na jeden z řádků. Ne pocot z celkového záměru nebo dokonce odsudek. Vím, že to není past :-)
Marcela.K.
25. 11. 2008
Nalíčit pasti a čekat... To není láska. To je pomsta. Přesto někdy tyhle dva city dokážou být k nerozeznání podobné...
Ta síla emocí
jak revoluční šum
a smutek na duši
jak rytmus ruských dum
Lži, sliby, iluze
jak rád bych všemu věřil
jen kdyby mi Pán Bůh
víc času k bytí měřil