Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jsou dopisy co nikdy nedojdou...

28. 11. 2008
3
0
422
Autor
Nikdo a nic

Ležel jsem dlouho ve tmě a nechtěl usnout.Nevím jestli proto že ve snech mne čeká bolest a nebo ze strachu že tam nečekáš... http://www.youtube.com/watch?v=O0QZlcck6Io

Ahoj jak se máš?Už sou to dva oběhy okolo slunce co dala si mi pro mne tak děsivý kotel...To víš život se krátí,miliony cigaret padly v popel...Neslyšel jsem od tebe ani slůvko, snad nevadí že jsem popřál k narozeninám...


Sejmul sem tvou černou stuhu cos mi pověsila na krk....

S roztříštěným srdcem po černý stuze stoupám si k růžovýmu nebi.
V duši černé úsměvy na cestu,  jeden nikdy neví...
a
Vločky sněhu se tiše v posledním tanci tiško snáší
Myslím na tvou něhu..
Zatím co se všechny tříští jako mé tajné sny...
Ty kapky promrzlé vody
a pak ještě jedny
Ale ty nemrznou...

A dál z černého nebe pomaloučku mrtvá černá srdce padají
Po jednom se o tvou fotku trhají
A z dlaní krvavých čtu vzpomínky co tak hodně pro mne znamenaj...

Vidím v dáli krutou budoucnost co krutý snění dále slibuje
a pod šepotem tvých úst objímám svou bolest.

To jediné co mám...

Přestal jsem snít
a tak
Přestal jsem žíít...

Myslím na tvé čokoládové voči - jako panenka z marcipánovýho plakátu vo nás dvou...
Vlasy černé jako noční obloha s úsměvem mléčné dráhy...
Sladké doteky kapek citu...

Hodina byla daleko víc než unesu
a
Možná jsem měl tehda jen jednoduše zkapat...
Snad...
Chtěl bych tě naposled ještě obejmout - ta vůně - nic říct
Naposled vydechnout...

Milujitě - žij šťastně nic vííc...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru