Říká si sen...

Říká si sen…

Jen si tak

        okolím brouzdat

   jak kolem plynoucích

 krajinou oživlou

      vnímat jen slova

              co nepominou

rozhodovat se nejlépe

      když zahrada rozkvete

    rozdávat ze sebe

           když k roztopeným

      kamnům se dostanou

zkřehlé ruce

  co bodavým časem zebou

kdo až moc žádá

   pak i nekonečně strádá

     jako krutá paní si vyžádá

obětí svých

   nechtíc přeci

           ale občas

                       není to od věci

mít sny hřející u srdce

    probudit se tak do nich

             jako do paprsků slunce

a to zlé v ně změnit

      a nejlépe třeba na vánoce

                      ale i klidně po roce

aspoň střípek z nich

         skrýt na chvíli

              v horkých dlaních

       mých i tvých

občas si vzpomenout

            tonout v očekáváních

třeba přinese něco

     další nevšední den

   třeba sen se změní

        ve skutečnost

skutečnost ve snech

        ve chvilku pouhou

     vytvoří něčí úsměv na tváři

  něčí slunce se rozzáří

nebo zbude jen kousek

             nočního návštěvníka

      kterého se to týká

co s měsícem se

               hlavně stýká

     a vnímán je

             kdy chce on…

Vznešeně si říká sen

               jako by udával tón…

…v nejzazších koutcích naší duše

                        však nachází se

             v neprobádaných zákoutích

                                     naší mysli…

…proto zapomínáme jej

             jak vydolovat ho

                     i když nechceme

     a jak zabít ho

            když toužíme

to nikdo nevymyslí

                        ani ty, ani já

             ani to co naši mysl

                              nekonečně spoutává…