TIM A DIM-24

Část dvacátá čtvrtá

Proud červené tekutiny se prudkým proudem valil z obrovského sudu a v ní se za křiku plácala dvojice postav.

„To se ti zase ty pitomče, něco povedlo!“ rozkřiknul se Dim.
„Já jen narazil sud. Kdo mohl tušit, že to z toho sudu bude tak stříkat!“ vyhrkl Tim.

„To je víno! Taková škoda!“ hřímal Dim.

„Já ještě nikdy ve víně neplaval!“
„Já taky ne!“

„To se málokomu poštěstí.“
„S tebou se dá zažít ledacos!“
„Aspoň není nuda. Jééé…Dime, vono to víno pořád stoupá!“
„A čemu se divíš? Vždyť ten vobrovskej sud ho byl plnej!“
„Co když se utopíme?“

„Snad umíme plavat, ne?“

„To teda doufám.“
„Jdeme k těm schodům!“ vyhrkl Dim, který držel v pravé ruce rozsvícenou baterku, zatímco v levé svíral helmu, do jejíhož vnitřku nabral víno a začal jej pít.

„Já už nejdu, já plavu!“ ozval se Tim.

„Tak koukej plavat! Máš ty konzervy?“

„Voni se mi někam zakutálely.“
„Jak se mohly zakutálet! Koukej je najít!“ vyhrkl na něho Dim a Tim se ponořil pod vínovou hladinu. Dim mezitím pomalu šel po kamenných schodech a na posledním se usadil. Přitom stále upíjel víno z helmy a baterkou svítil na vínem zatopenou místnost. Vzápětí spatřil, jak se vynořil Tim, který záhy doplaval ke schodům.

„Ty konzervy jsem našel. Dime, já začínám bejt extremně vovíněnej,“ řekl s protaženým obličejem Tim.

„A ty se divíš? Co tě to napadlo chlastat víno. To se musí pozvolna popíjet!“

„Když vono do mě teklo proudem.“
„Trochu popijeme, pojíme, vodpočineme si a něco vymyslíme,“ mínil Dim, přičemž cítil, jak mu víno stoupá do hlavy.

  Mnohem později se na schodech vsedě kynklala dvojice postav a vedla rozhovor.

„Budeme muset něco podniknout!“ mínil Dim.

„Co bychom podnikali? Vždyť je nám tady fajn,“ řekl Tim, který si baterkou svítil do vnitřku helmy, v níž bylo víno.

„Naší povinností je bojovat!“

„Válka nám neuteče. Já bych ten boj nechal zatím na jiný.“
„Musíme tenhle hrad vosvobodit!“
„Já bych počkal, až to někdo udělá za nás.“
„Takhle správný voják nesmí mluvit! Vlítneme na ty Němčoury, že se nebudou stačit divit!“

„No, já si myslím, že se budou divit, až nás uviděj.“
„A budou z nás hrdinové!“

„Anebo taky mrtvoly.“

„Vstávej! Jestli chceš mít medaili, tak mě následuj!“ vyhrkl Dim a postavil se. Ale ve stoje začal mít problém udržet rovnováhu.

„Jééé…Dime, já bych radši zůstal naživu. Já se bez tý medaile a hrdinství vobejdu,“ mínil Tim, který se také postavil.

„Ty mě chceš nechat ve štychu?“

„To ne, ale…“

„Tak hurá do útoku!“ vykřikl a Dim, načež se oba pokusili rozeběhnout, ale vrazili do sebe. Pak se sklepní místností ozval dvojitý táhlý výkřik a po něm dvě hlasitá šplouchnutí.

KONEC DVACÁTÉ ČTVRTÉ ČÁSTI

 

---