První a živnotní láska

 Nedokázla si upamatovat okamžik, kdy ho uviděla poprvé. Je to vůbec možné, nepamatovat si takovou chvíli? Chvíli, která pro její milostný život znamenala nepřekonatelný mezník? Bohužel ano. A i když se teď snaží si ze všech svých sil si vzpomenout, nejde to... Zpočátku pro ni byl jen postavičkou ve druhé lavici u dveří, na střední škole, na kterou oba nastoupili. Seděl s nerozlučným kamarádem, kterému všichni říkali „předseda“. Jeden na druhého dělali neuvěřitelé pošklebky, takže pokud je člověk neznal, musel nutně dojít k závěru, že je propustili za dobré chování z nějaké hooodně zvláštní školy. Ona přesně naopak seděla v předposlední lavici u okna a vždy patřila k těm studentům, co vyrušovali a chovali se hlučně. Absolvovali první ročník, aniž by jeden o druhém nějak zvlášť uvažovali. Honza, tak se totiž láska jejího života jmenoval, plánoval přestoupit na soukromé gymnázium. Nevěděla jak to bylo možné, ale ta představa se jí už tehdy nepříjemně dotkla. Naštěstí pro ni k tomu nedošlo, protože by tak nikdy neprožila pět nejdůležitějších let s ním.

Věděla, že existuje, to ano, ale to bylo také vše. Nepostřehla ani v nejmenším, že se mu líbí. Oba chodili na různé akce se spolužáky, jako byl jejich oblíbený „kulec“. Tehdy ale měla starost pouze o starší spolužáky a o to, na kterou diskotéku půjdou o víkendu se Zuzanou. Ptáte se : a kdy jí to konečně došlo? Bylo to jednoho dne, když šli jako velká parta do kina. Teď by bylo docela dobré pamatovat si název filmu, ale jediné co věděla, bylo to, že to bylo to někdy v polovině třetího ročníku. Tehdy, když se Honza dosti nápadně prodral na sedadlo vedle ní ji napadlo : „proč se ten Honza cpe pořád vedle mě?“

Další sled událostí měla jakoby zahalený v husté mlze. Zjevuje se jí obraz, kdy se nemocná učí nazpaměť Listinu základních práv a svobod. Nikdy se nic neuměla naučit nazpaměť, věděla to, a byla z toho nervózní. Moc, hrozně moc se chtěla dostat na vysokou školu. Jejím vysněným oborem byly práva. Rozhodla se pro ně už ve třeťáku, ale maximum pro to rozhodně nedělala. Jak si tak polehávala v pyžamu, v polorozestlané posteli, všude kolem papíry, slyšela, jak její matka v kuchyni říká : „máš tady nějakého spolužáka“. Nedovedete si představit, jak se lekla. No to snad ne. Když je vám 17 a příjde za Vámi na návštěvu kluk, o kterém tušíte, že je do Vás zamilovaný, pak není vrabčí hnízdo, co máte na hlavě a nepořádek kolem Vás, něco, co byste chtěli vystavovat na odiv. Ten spolužák byl Honza. Seděl vedle ní jakoby nic, zkoušel ji z jednoho řádku po druhém... a jí to vůbec nešlo. Byla z něho hrozně nervózní. Ale překvapivě pro ni hrozně šťastná, že přišel.

Další obraz jejich vzájemných začátků, který jí zůstal v paměti, se odehrál před jejím domem. Nevěděla už odkud zrovna přišli, ale zdlouhavým hledáním klíčů mu chtěla dát příležitost k nějakému činu. Ale Honza byl stejně nesmělý jako ona, a tak z něj vypadlo jenom „Sašo....ehm ehm....“

Nastala dlouhá pomlka. A znovu: „Sašooooo....“ znovu si odkašlal. „Budeš se mnou chodit?“

Už si nepamatovala, co mu na to v tu chvíli odpověděla, ale moc oceňovala, že to řekl. Ona sama by se jistě k něčemu takovému neodhodlala. Ono slavné „Sašo...ehm ….ehm....“ používala jako malé legrační popíchnutí ještě několik let poté, když si ho chtěla dobírat. Nedovedete si ani zdaleka představit jak kouzelně dojemně v jejích vzpomínkách tato událost vyniká. A tam před domem, vedle popelnice, si dali první polibek. Na jejich 16 nebo 17 let byli oba dva velmi nezkušení. Ona, rádoby hrdinka, která se vždy kamarádila s těmi největšími rebely ve třídě, ona, která prodávala s kamarádkou zlato jejích rodičů v Safině a chodila s ní na večeře za vybraný třídní fond, se v tu chvíli červenala jako malá holčička. Byla ráda, že byla tma a Honza to nemůže vidět. Jenom velmi neochotně poodkrývala komukoliv masku „drsňačky“. Ještě dnes o sobě říká „ ženská, kterou chlap musí popadnout za vlasy a zatáhnout do jeskyně“. Jinak s ní nikdo nic nesvede a všechny odežene. Honzovi se ale nakonec podařilo prolomit tu zeď. A ona byla neskonale zamilovaná......