POŠŤÁCKÝ VEČÍREK-2

 V místnosti baru panoval díky pošťákům rozruch a vedoucí Stehlík vše zděšeně sledoval.
„Roberte, už to začíná připomínat minulej rok,“ ozval se rozesmátě dispečer Novák.
„Tobě to je k smíchu? Aby nás zase nevyhodili!“ vyhrkl Stehlík.
„To by nebylo poprvý ani naposledy,“ mínil Novák.
 Mezitím se na opačné straně baru, kde byl převrácený stůl, shlukl větší počet lidí, přičemž někteří nadávali.
„Tady nejste v tělocvičně!“ rozkřiknul se muž politý kafem na Macháčka, který předtím předváděl chůzi po rukách.
„Já se vomlouvám. Já se nechal strhnout atmosférou,“ soukal ze sebe Macháček.
„Lidi, pomozte mi!“ ozval se Kovář, jenž se nacházel na podlaze v prazvláštní poloze, ve které měl obě nohy na ramenou.
„Jak se ti to povedlo?“ zeptal se ho užasle Dobeš.
„Co já vím! Tak mi sakra pomozte!“ vyhrkl. A Macháček s Dobešem se k němu shýbli a začali ho rozmotávat
.„Já jsem poštovní strašidlóóóóó…húúúúúúú!“ ozval se další pošťák Mráček, na něhož spadla záclona. A záhy se všem přítomným naskytl pohled na to, jak on uprostřed baru se záclonou na sobě vrávoravě tancuje a přitom troubí na trumpetu.
„Tady to ještě dneska bude veselý!“ mínil Kratochvíl a začal svého kolegu fotografovat.
„Začínáte tady zase dělat binec!“ vyhrkl barman.
„Toho si nevšímejte, binec děláme i na poště,“ ozval se Novák.
„Vokamžitě se všem vomluvte! Jako váš nadřízený vám to přikazuju!“ vyhrkl Stehlík.
„Mít takový zaměstnance, tak bych se styděl! Vy určitě budete taky pěkný kvítko,“ ozval se jeden z hostů.
„Starejte se radši vo sebe. Kdo ví, co jste zač vy,“ řekl mu Stehlík a muž zbrunátněl v obličeji, načež ke Stehlíkovi přiskočil. Už to vypadalo, že se porvou, když do baru vstoupila postava oblečená jako Mikuláš, která držela v ruce dvě obrovské zapálené prskavky.
„Ať žije Mikuláš, Vánoce a Nový rok!“ rozlehlo se celou místností a pošťáci podle hlasu poznali, že se jedná o jejich kolegu Maršíka, který předtím odešel z baru. Maršík záhy začal také tancovat a přitom vrazil do Mráčka, jenž měl stále na sobě záclonu. A ta vzápětí od prskavky vzplála, ale současně začal hořet i dlouhý umělý plnovous Maršíkovi. Pak po baru pobíhaly dvě rozkřičené postavy, které pošťáci začali polévat alkoholickými i nealkoholickými nápoji. Přitom se to zvrtlo v polévání se navzájem, čemuž neunikli i hosté baru. A zanedlouho začala mezi nimi a pošťáky strkanice.
„Neblbněte! Děláte vostudu sobě a taky poště!“ vykřikl Stehlík, načež dostal od jednoho muže pěstí. A Novák toho dotyčného taky udeřil pěstí a za okamžik nastala za zvuku trumpety něco jako hospodská rvačka.
„Je tady Stehlííííííííííííííííík?“ rozlehnul se pojednou barem ostrý ženský hlas a všichni se překvapení přestali prát.
„Ahoj Jaruško, co tady děláš?“ zeptal se jí vyděšeně Stehlík, který vyvrávoral z WC se záchodovým prkénkem kolem krku.
„Tak jsem se dozvěděla, že si nějaký pošťaňdě udělal parchanta!“ rozkřikla se a barem to posměšně zašumělo.
„Ale nechtěně,“ vysoukal ze sebe s pobledlou tváří Stehlík.
„Já ti dám nechtěně!“ vyhrkla, přičemž popadla ulomenou nohu židle a Stehlík se skoro střemhlav vrhnul za bar, kolem něhož ho vzápětí začala honit. V místnosti se to opět začalo rvát a záhy zhaslo světlo. Poté bylo slyšet velké množství ran, výkřiků a zanedlouho z baru vyběhlo několik postav. Ty sledovaly utíkajícího Stehlíka před manželkou a přitom zpívali: „Utíká poštovský panáček před ženuškou svou…“

KONEC