Zima

retrospektiva

-1- _Zima, zasněžená krajina, cestou, kterou lemují holé stromy a keře, kráčejí dvě postavy. Nebe je šedivé a když vysvitne matné slunce, dostane stříbrný nádech. Sněhu není moc a sem tam pod ním vykukuje ještě trochu zelené trávy. Postavy – široko daleko v krajině osamocené – jsou dva mladí lidé. Mína – drobná dívka zabalená v kabátu se zmrzlými červenými tvářemi a Lev – urostlý chlapec s pichlavýma očima, jimiž přejíždí po okolní krajině. -„To je pěkný,“ špitne Mína – s hlavou stočenou na stranu sleduje obrazce, které holé větve stromů vytvářejí na pozadí oblohy. Lev se se zaujetím podívá nad sebe. Chvíli jdou s pohledy upřenými na stromy, potom Mína málem zakopne, v poslední chvíli se zachytne Lva, který jako by to ani nezaznamenal. Pomalu pronese hlubokým hlasem: -„Támhle,“a ukazuje před ně na stříbrné matné slunce nad sněhem obklopenou řekou. Oba se zastaví. –„To je nádhera.“ Mína se užasle podívá do Lvovy tváře – jeho tmavé oči žhnou, ostatně celá jeho postava jako by vyzařovala teplo – netřese se zimou, ačkoliv je málo oblečen. Zato Mína si dechem zahřívá ruce v rukavicích a noří bradu do šály. Lev rukama napodobuje hledáček fotoaparátu a dělá, že fotí. Mína ho se zájmem pozoruje a potom udělá: „cvak“. Lva ten zvuk vytrhne ze soustředění, otočí se na ní, usměje se a potom se znovu rozejdou. Po pár krocích, které zanechávají na zasněženém asfaltu stopy, Mína zakvílí: -„Mně je zimaaaa!“ -„Zima zima zima zima zima zima...,“ začne Lev opakovat pořád dokola, dívá se přitom přímo před sebe. Mína se chvíli směje a potom se na něj dívá a čeká, kdy přestane. On ale pokračuje pořád dál a o ni ani nezavadí pohledem. Dívka ho začne přehlušovat nejrůznějšími druhy kvílení, ale nepomáhá to. Lev jde, dívá se před sebe a opakuje: -„Zima zima zima zima zima zima zima...,“ Pod nohama mu křupe sníh. -„Uhuuáááááááááá,“ křičí Mína, otočí se na něj a když pořád nepřestává, začne ho z legrace mlátit. On dělá jakoby to necítil a pořád chrlí: -„...zima zima zima zima zima...“ Mínu to po chvíli dožene k zběsilosti, zahradí Lvovi cestu vlastním tělem, rukama ho chytne za hlavu a pevně ji drží, v tu chvíli Lev vyprskne smíchy a přestane. Dívá se dívce, která stojí teď přímo před ním, do očí, a hluboce si oddychne, jeho hlasité vydechnutí volně přejde ve slovo „Míno“ které několikrát tiše zopakuje a potom ztichne. -2 /retrospektiva/- -„Míno, Míno, Míno...,“ šeptá urostlý muž s věkem zvrásněnou tváří, když leží na matraci v pokoji plném dětských hraček, kde je ještě piano, hi-fi věž a televizor. Je přikrytý peřinou, ze které vykukuje kus Míniny hlavy. Muž si hlasitě povzdychne, tváří se ztrápeně. Otočí hlavu a podívá se z okna. Sněží. Potom se podívá vedle sebe na místo, kde z pod peřiny vykukují vlasy. Pohladí je. -„Mmmmmm,“ ozývá se tlumeně slastné mručení. -„Copak,“ šeptá muž a dívá se na kus hlavy, která se ani nehne – muž tedy zaleze za ní pod peřinu. -„Mmmmm,“ ozve se znovu slastné mručení a potom se z pod peřiny vynoří dvě hlavy spojené rty. Dívka a muž se líbají a potom souloží. -3- _Lev stojí pevně a nehnutě – upřeně hledí na Mínu naproti němu. Kolem nich je jen sníh a holé stromy. Studený vítr čechrá jeho tmavé a Míniny světlé vlasy a proplétá je do sebe. Mlčí. Chvíli tak stojí a mlčí a potom se pomalu znovu rozejdou. Vrzání bot ve sněhu přehluší Mína: -„V jedný takový písničce se zpívá, že jenom totální amatéři, se zamilujou do někoho, koho pořádně neznaj. Takhle to zní blbě, ale když se to zazpívá...“ Mína začne zpívat. Lev se tváří vážně, když dívka skončí se zpěvem, podívá se na ni, pousměje se a řekne: -„Jsem měl jednu slečnu a ta říkala, že se eště nikdy nezamilovala.“ Mína se uchechtne. – „Ty jsi s ní chodil a ona ti řekla, že se nikdy nezamilovala?“ - „No,“ odvětí Lev vážně, „je to dost divný.“ Chvíli ticho. - „Támhleto bych vyfotil,“ Lev ukazuje na obzor zalitý matným šedým světlem, pod kterým se rozkládají zasněžené planiny. „Pěkný světlo,“ dodá potom, zastaví a dívá se na ten výhled. „Sněží,“ řekne tiše Mína, sundá si rukavice a napřáhne ruce. Lev odtrhne pohled od krajiny a otočí se na ní – stojí, má napřažené ruce, dívá se na šedé nebe a tváří se blaženě. -4 /retrospektiva/- -„Sněžíííí!“ křičí nadšeně drobná dívka s kaštanovými vlasy. Stojí pod jedním z rozkvetlých stromů v sadu zalitém jarním sluncem, okolo je zelená tráva a v dáli velký starý dům s vysokými okny. Dívka oděná jen v tílku a manžestrové sukni má napřažené ruce a hlavu zakloněnou, dívá se nahoru – tam vysoko na větvi stromu sedí Lev, z větve, na níž sedí se sypají bílé květy a padají dívce do vlasů. Lev slézá dolů, dívka ho sleduje a vyndavá si květy z vlasů. Když je Lev na zemi, pohladí ho po dlouhých tmavých vlasech. On ji obejme a líbá. Po chvíli ji položí na trávu. Dívka se vzrušeně usmívá: -„Tady?“ dívá se střídavě do jeho tmavých planoucích očí, na louku a na dům okolo nich. -„Jo,“ řekne Lev bez rozmýšlení pevným hlasem, svalí jí na zem a potom souloží. -5- _Zamyšlený Lev stojí strnule naproti Míně. Pomalu se dají znovu do chůze, Lvova tvář se náhle rozzáří, otočí se na Mínu a řekne: -„Co tomu říkáš?“ Širokým gestem ukazuje na okolní krajinu. Mína se zatváří trochu nechápavě a potom pokrtčí ramenya řekne: -„No. Nádhera!“ -„Vidíš, a přesto, je zimní krajina dost na nic.“ -„Proč?“ -„Protože se v ní nedá souložit, jen tak venku, kdekoliv, když tě to napadne.“ -„Myslíš, že nedá? Asi by to hodně studilo, ale...,“ Mína krčí rameny. -„Vem si jenom kolik maj lidi oblečení. Podívej se třeba na sebe. Už jenom jak dlouho by trvalo to všechno svlíknout.“ -„Hm, to jo. A mimo to...,“ Mína se odmlčí. -„Co?“ -„Mimo toooo...“ chvíli pauza, zase mlčí. -„No?“ -„Nic.“ -„Co mimo to?“ naléhá Lev. -„Nic.“ -„Co děláš, tak to řekni, ne?“ -„Nééé.“ -„Užs to nakousla, tak to řekni.“ -„Nic. To je jedno.“ -„Neni to jedno, já to chci vědět.“ -„Je to jedno.“ -„Neni to jedno, řekni mi to.“ -„No mimo to, no a už jsem zapomněla, co jsem chtěla říct.“ -„Dobře, tak si to nech.“ -„Mimo to spolu stejně nikdy spát nebudem.“ Chvíli ticho. -„Hm, tos mohla fakt klidně zapomenout,“ odvětí Lev unyle, potom se otočí na Mínu, jejich pohledy se střetnou a jejich oči se náhle rozzáří. Z jejich úst jde pára a vločky jim barví vlasy do běla.

---