Můj hlučný problém

Když vidím tvůj břich,

jak valí se mi vstříc,

temnotou a nadávkami,

uhýbám, neb bojím se.

Však jednou....

Z jednoho však nejvíc stachu mám,

otče milý,

že krev tvá vzpění se mi v žilách

a vlije se mi do hlavy.

Pak neulyším cizích slova

jen zvláštní chrčení,

pak neucítím citů jiných

než které si vynutím.

V očích slzy, mokrý nos,

tak končí diskuse učených.

Cicero by byl zděšen co říká toto stvoření.

"Peníze jen vidím ve všem!

Na mně všechno stojí padá,

jsem ten, co pravdu má i když hádá.

Tato slova nevyřčená jsou základem podstaty

z níž, říci musím, avšak nerad jsem stvořen navěky.