garderoba

Zima se sem vplížila jak sedmihlavá můra
noc voní jako šalvěj a borovicová kůra
tak já zatopím si v krbu a nové verše píši
o mladé básnířce a své začarované říši
 
kde růže občas vybuchne jak oslnivý granát
kde za mé noční blouznění mě nemoh nikdo kárat
kde hrubí vítr podzimu hladí oblé tváře
a mezi rty mi zcela jiný živel vsouvá záře
kde Ty se tváříš podivně a přec se mi to líbí
jak když kvete lesní kapradí a v řece tančí ryby
kde jsi taky stydlivá jak kaňka světla v stínu
kde chodíš bosá po trávě a spáváš na leknínu
 
ráno vstaneš a nepřemýšlíš nad prací
spíš jak ztvárnit stav svých pocitových vibrací
za deskou svého psacího stolu
táhneš tužkou nahoru a zas dolů
je to tvoje malé křehké umění
které Tě uvnitř těší
připojovat háčky k písmeni
a z okna pozorovat pěší
promluvíš a utichneš jak šepot v katedrále
oni Tě však neslyší - oni mluví stále
 
odpusť že smýšlím si teď příběh tvého rána
jsem jen blíženec Ty napůl lev a napůl panna
jen ponech mi mou hravost ponech
ponech mě v mých fantazijních sklonech
 
vzdouváš se a dýcháš chodíš bosa piješ čaj
a od rána Tě zdobí zvláštní jinotaj
je nápadný je barevný jako jarní muškát
je to tvá nová maturantní stužka