Tajemné hlubiny

    Tajemné hlubiny

Obloha dostává růžový nádech,

na trůn teď usedá tajemná noc.

Růžové kvítky povadly v dlaních

a rudé plameny svítily v očích.

 

Lehký vánek nese se krajem,

hladina moře třpytí se v záři,

měsíce, jenž vysoko nad hlavami,

svítí nám a shlíží na naši zem.

 

Miliony hvězd na obloze tmavé,

září a v srdcích svá tajemství mají,

tak jako krůpěje rosy na jarní trávě,

když ohnivý kotouč se nad hory zjeví.

 

Ta tmavá hladina, co před tebou leží,

hloubky a zázraky, které nepoznáš,

síla a moc, kterou skrývají,

v těch velkých a těžkých vlnách,co ti šeptají.

 

Šeptají ti tajná přání,

které někdo v srdci měl.

Jenže ty nerozumíš jejich slovům,

cítíš jen chladivé kapky na kůži své.

 

O skály tříští se jejich slova,

někde zas umlčí jej písek bílý,

do kterého jsi usedla

a v dáli voláš i svá přání.

 

Přání, jenž leží ti hluboko v srdci,

přání, po kterých tolik toužíš,

přání, které jsou jako jedno velké tajemství

a v těch hlubokých nocích o nich sníš.

 

V tvé duši skrývá se jediná naděje,

že kouzelná ta hladina moře, co před tebou leží,

vyslyší tvá tajná přání

a ty se ocitneš ve výši sedmého nebe.

 

 

---