Hvězdář

Sedím v malém prostoru při slabém světle a pozoruju nebe.

Je plné mraků plujících mlčky sem a tam.

Kolem se jen tak nevšímavě míhají a muj zrak kmitá z jednoho na druhý.

Náhle však spočine na jednom místě...

Sedí tam hvězda a oči má plné odlesků.

Fascinován, ale stydlivě si jí stále prohlížím tak, aby mě neviděla.

Nečekaně se na mě podívala a trvalo to snad milion let.

Pak se usmála tak, až se mi málem zastavilo srdce.

Chci jít za ní, ale nemůžu...

Deru se ven a když tam jsem, ještě naposledy otáčím hlavou za svou hvězdou.

Ona však mizí do neznáma.

Jen cizí hlas v dáli šeptá:

Příští stanice...Rajská zahrada