Příběh z krajiny temnot

       Příběh z krajiny temnot

  Ocitla jsem se v krajině jen se svým černým, vznešeným a elegantním koněm.Moji duši ovládalo štěstí a pocit svobody a vítězství.Na široké cestě porostlé mechem a sem tak krásně zelenými stébly trávy, se ozývaly dunivé kroky kopyt cválajícího koně.Kolem cesty, která se zdála nekončící, rostly zřídka ztemnělé a zvláštně vypadající stromy, které ve větší a větší vzdálenosti od cesty, víc houstly až tvořily hluboký, šedý a neproniknutelný porost, plný tajemné moci a skrývajícího se zla.V každém koutě krajiny se válela hustá, šedá, neproniknutelná mlha, která tomu všemu dodávala pocit samoty a opuštěnosti, ale přece jen bezpečí a nádech kouzelného kraje.Celým tím magickým krajem jsem projížděla na hřbetě svého koně.Všude se tedy ozýval jen jeho dusot kopyt a vzduch, který pravidelně vydechoval ze svých jemných nozder.Jeho černá hříva a ohon vlál ve větru a sametová srst se lehce leskla.Ne ve slunečním svitu, neboť zde byla spíše tma, ale v magické záři, kterou lidské oko nevidí.

  Má mysl byla čistá, ovšem jen do chvíle, kdy jsem pocítila, že se mi nad hlavou mihl velký stín.Snad velkého dravce, či bájného tvora nebeského světa.Ve stejné chvíli jsem na svém těle ucítila něčí pohled.Ostrý a chladný, jenž se mi zabodával hluboko pod kůži.Pozvolna mé tělo ovládal strach a úzkost.Poplašeně jsem se ohlédla za sebe.Při prudkém a poplašeném pohybu si s dlouhými vlasy pohrál vítr a rozhodil je do všech stran.Oči pohlédly do temnoty plné husté mlhy.Při pohledu na výrazné a sytě žluté oči, mi tuhla krev v žilách.Obrysy divného tvora, jenž se hnal za mnou, jsem si představovala jen ve své fantazii.Nebyla jsem schopná pohybu, a tím víc, když se v hlubokém zavrčení, nesoucím se tím zvláštním krajem, zaleskly bílé tesáky.Své tělo jsem zcela nechala v náruči svého koně a oddaného přítele, neschopná jediného pohybu.Ticho, které na chvíli převzalo žezlo, protnul ostrý zvuk divokého dravce.Mé oči byly rozšířené strachem a srdce a duše pohlcena nezkrotnou úzkostí a bezmocí.Jakoby výkřik dravce dokázal na chvíli vzbudit mou ochromenou mysl a já dokázala svůj pohled alespoň na okamžik odtrhnout od těch zářících očí, které se za mnou neustále hnaly a od tvora jemuž patří, a kterého ovládla jediná myšlenka a touha.Touha po krvi.

  Naklonila jsem se v před, až se má tvář dotýkala husté a černé vlající se hřívy.Dlaň která spočinula na silném krku zvířete a já tak mohla cítit, jak se koni napíná každý sval.Skrz ztuhlé a chladné rty se prodralo několik málo slov, při kterých se do nás vítr opřel mnohem víc a zdálo se , že kopyta koně se země vůbec nedotýkají.V tom ale na sobě cítím další a mnohem nepříjemnější pohled.Jiný, než ten, který patří nestvůře, která se za mnou neustále žene.Je velice chladný a ostrý a cítím, jak se přibližuje blíž a blíž.Na své levé straně, mezi těmi zvláštními stromy, které na první pohled vypadají jako mrtvé, spatřím mihnoucí se stín.Stín, který byl z mlhy hustější a tmavší, než zde v tomto kraji lze najít.Přízrak se pomaly ocital v mnohem větší blízkosti.Cítila jsem chlad a jen svůj zrychlený dech, při kterém se mi před očima zračila temnota.Jeho tělo bylo zahaleno v plášť z tmavé mlhoviny, z kterou si pohrával vítr a cáry jeho šatu vlály všude kolem.Ovšem měla jsem pocit, že je to spíše duch, než živý tvor.Jeho větší a větší blízkostí pomalu ztrácím kontrolu nad svým tělem.Mou duši, mysl i srdce pohltil strach a nesmrtelná úzkost.Stávám se bezvládným tělem v náruči svého oddaného koně.Posledními silami vnímám podivné a hrůzné skřeky, které se všude rozléhají.Cítím, jak mi tělo zaplavují ty nejhorší a nejneodpustitelnější myšlenky a skutky, které kdy v mém životě byly.Každá myšlenka štěstí a světla upadá hluboko do tmy a zapomnění.A posledním pohledem věnovaném ukrutnému přízraku, zjistím, že ke mně natahuje ruku.Srdce přestává tlouct a jediné, co mě ovládá je hluboká temnota.Z počátku nekončící a dlouhá cesta, záhy v malém okamžiku končí na útesu nad nekonečnou propastí.Kůň se dál řítí v před a já nemohu naleznout sílu, se tomu vzepřít.Zbývají poslední kroky, ale vše se najednou ocitá v mlze, tak husté a plné neznáma.Není už nic, co by existovalo, nic, co by ovládalo mou mysl.Jsou zde jen vzpomínky a dlouhá minulost…